Kdybych byl král

35

Isaac, 17 let

Chlapci seděli na tribunách u fotbalového hřiště. Philip, Jack, Jimmy a David si o něčem podívali, pravděpodobně o holkách, protože si v poslední době nepovídali o ničem jiném, a Isaac, který seděl trochu dál od nich, pozoroval chlapce pobíhají po hřišti. Občas si koutkem oka všiml, jak se na něj dívá Jack a pobaveně kroutí hlavou.

Hnědovlasý chlapec v zeleném dresu postávající uprostřed hřiště a čekající, až se míč dostane do jeho blízkosti, se v několikaminutových intervalech podíval směrem, kde seděl Isaac. Nebo se to zrzkovi jen zdálo, to nebylo příliš podstatné. Podstatné bylo, že byl ten kluk sakra pěkný.

"Ahoj," pozdravila ho Emma, která se najednou odněkud zjevila, jako duch, což způsobilo, že sebou zrzek leknutím ucukl. "Hledala jsem tě," pokračovala Emma a sedla si vedle něj. Isaac se na ní podíval se zvídavým a možná i trochu vystrašeným pohledem.

"Proč?" zeptal se.

"Noel se se mnou rozešel," vysvětlila. Vypadala poněkud smutně, když to říkala.

"To je mi líto," řekl zrzek, protože nevěděl, co jiného by měl na to říct. Byla to obvyklá věta, která se v situacích, jako jsou tyhle, říkala často.

"Není," zasmála se Emma a prohrábla si hnědé vlasy. Isaac po ní hodil zmateným pohledem.

"Rozešel se se mnou kvůli tobě."

"Cože?"

"Nehraj blbého," znovu se zasmála. Isaacovi došlo, že Jack není jediný, kdo už to ví. Nikde na Emminé tváři nebyla ani známka znechucení a odporu, její rty byly vytvarované do úsměvu, což uklidnilo zrzkův strach, který se v něm začal vytvářet. Najednou už nemohl věnovat pozornost ničemu a nikomu jinému než jí a jejím povídání o blonďákovi.

"Myslí si, že ho nenávidím," řekla, povzdechla si a zakroutila hlavou, "ale to není pravda. Mám ho ráda. Fakt moc ho mám ráda a myslela jsem, že i on mě, ale jak se ukázalo, byla jsem blbá," znovu si povzdechla. Vypadala ještě smutněji, než před minutou, a zrzek si začal cítit provinile.

"Fakt je mi to líto," řekl, tentokrát upřímně. Levou paži jí dal kolem ramen, ona se o něj na pár sekund opřela, potom se ale odtáhla.

"Myslí si, že ho nenávidíš."

Isaac po ní hodil zmatený a překvapený pohled a ucítil píchnutí u srdce. Vlastně to nebylo píchnutí, bylo to, jako by se někdo snažil jeho srdce vyrvat z hrudi.

"Měl by sis s ním promluvit."

Noel mu chyběl. Možná si to nechtěl přiznat a měl v plánu celý zbytek života předstírat, že Noel není nic víc, než někdo, koho potkává ve škole, ale chyběl mu, tak hrozně moc mu chyběl, že mohl cítit bolest na hrudníku tak silnou, že se někdy bál, že umře. Z toho, co mu řekla Emma, byla ta bolest snad ještě silnější, i když si myslel, že to nebylo možné.

//dnes druhá a poslední část, protože mám pocit, že předchozí byla poněkud chabá (mohla bych se zase zmínit o výkalech)//