Kdybych byl král

36

Noel, 17 let

V pátek, ještě předtím, než Nancy nasedla do auta a odjela za Dominicem, o kterém Noel jen tak mimochodem pořád nevěděl, kdo že to sakra je, se rodiče a oba sourozenci sešli v kuchyni s plánem společně povečeřet.

Noel byl plný odhodlání a kdykoliv zapochyboval nad tím, co se chystal udělat, podíval se na Nancy, která o jeho plánu věděla (vlastně ho k tomu tak trochu donutila) a věděla taky to, že z toho má trochu strach. Úsměv, který mu Nancy vždy věnovala, mu dodal odvahu.

"Tati?" začal Noel. Jeho otec zvedl hlavu od talíře s večeří a podíval se na něj. Blonďák ještě rychle střelil pohledem po Nancy, která na tváři měla úsměv velký jako celá Evropa.

"Jsem gay."

Jakmile ta dvě slova vyslovil, cítil se neuvěřitelně dobře. Už mu nevadilo to slovo říkat a vůbec se ho nebál, klidně by byl schopný vykřičet celému světu, že je teplý jako radiátor. Z nějakého důvodu mu to vadilo méně, než předtím.

Nastalo ticho. Nikdo nemluvil, nikdo necinkal příbory o talíře, zdálo se, že nikdo ani nedýchá. Noel nespouštěl oči ze svého otce a on nespouštěl oči z něj. Tvářil se neutrálně, nikde na jeho tváři nebyl ani náznak znechucení nebo vzteku. Jeho matka se na něj dívala s otevřenou pusou. První, kdo prolomil ticho, byla Nancy, když opět začala jíst. Pořád měla na tváři úsměv.

Otec odložil noviny a nervózně si prohrábl vlasy.

"Odkdy?" zeptal se.

"Od narození."

Jeho matka konečně zavřela pusu a bez jediného slova se opět pustila do jídla. Otec se na něj pořád díval, ani se nehnul.

"Nedokážu si ani představit, jak se musí cítit, když poslouchá ty tvoje homofobní kecy," řekla Nancy provokativně, za což ji její matka spražila káravým pohledem. Jejich otec sklopil hlavu a pohled upřel do jídla na svém talíři. Nancy pokračovala: "Víš, že kvůli těm tvým kecům začal chodit s holkou?" Otec pořád mlčel.

"Teď, jestli mě omluvíte, musím jít něco vyřešit s mým bývalým klukem," řekl Noel a s úsměvem se zvedl od stolu, talíř odložil na kuchyňskou linku a rychlostí světla se vydal na ulici. Měl ze sebe dobrý pocit a celou cestu za Isaacem se musel usmívat.