Kdybych byl král

15

Noel, 15 let

Když se Noel probudil, jeho rameno bylo natlačené ke zdi tak moc, že v něm cítil ukrutnou bolest. O několik milimetrů, ale ne moc, aby náhodnou neprobudil zrzka spícího vedle něj, se posunul a druhou rukou si rameno několikrát promnul, jako by to mělo nějak zmenšit tu bolest. Otočil hlavu, aby se mohl podívat na Isaaca z nějakého neznámého důvodu z něj nemohl spustit pohled. Vlastně naprosto přesně věděl, proč z něj nemůže spustit pohled.

Jeho oranžové vlasy byly rozcuchané a odstávaly do všech stran, jeho bledá kůže jako by byla bledší než obvykle a jeho pihy jako by zářily. Noel si pamatoval, jak před několika lety pihy pokrývaly celý zrzkův obličej, teď jich bylo mnohem méně a nebyly tak výrazné jako tehdy. Miloval jeho pihy.

Zrzek spal klidně a byl tak zatraceně krásný a Noel se při pohledu na něj musel usmát a jeho úsměv se s každou další sekundou zvětšoval, až se usmíval jako idiot a na okamžik dostal strach, že by se se zrzek probudil a ten jeho idiotský úsměv viděl. Byl si celkem jistý, že by se ho lekl.

Otočil se na pravý bok a levou rukou ho pohladil po tváři a po vlasech. Potom si sedl a opatrně přes něj přelezl. Když se dotkl podlahy, zkontroloval, jestli ho neprobudil, ale on spal dál. Oblékl si svou černou mikinu, která předtím byla přehozená přes židli, a vydal se ke dveřím. V domě bylo ticho, což znamenalo, že Isaacovi rodiče pravděpodobně ještě spali nebo zase nebyli doma, takže mohl v klidu odejít, bez toho, aby se ho nebo Isaaca někdo vyptával na otravné otázky.