Kdybych byl král

10

Isaac, 14 let

Když zrzek uslyšel, jak se z chodby k jeho pokoji blíží kroky, jak nejrychleji to šlo si vytáhl ruku z kraťasů a pod polštář schoval časopis s nahými ženskými těly. Vlastně moc nezáleželo na tom, kdyby ho viděli rodiče, protože vlastně nedělal nic, protože žádné části ženského těla vyobrazené v tom časopisu ho ani trošku nevzrušovaly, i když si to přál.

Ozvalo se zaklepání a potom se dveře otevřely a z nich se vynořila zrzavá hlava jeho mámy. 

"Dobré ráno," řekla s úsměvem. Isaac jen zvedl ruku na pozdrav a druhou, tou která byla ještě před pár sekundami mezi jeho nohama, si prohrábl vlasy.

"Snídaně je hotová," oznámila mu a odešla.

Isaac ještě několik minut ležel a pozoroval strop a přemýšlel o tom časopisu pod jeho hlavou a o tom všem, co se to s ním děje a cítil se tak neuvěřitelně zmateně. Nevěděl, co má dělat.

Zvedl se z postele a zamířil k oknu. Když zjistil, že jsou obě houpačky prázdné, že se tam v tuhle nehezkou ranní hodinu nenachází jeho nejlepší kamarád a nehoupe se tak moc, že by mohl vyletět a na třikrát si zlomit vaz - což dělal často, pomalým krokem se vydal do kuchyně.

Oba jeho rodiče seděli a pili kávu, když uviděli svého syna vejít do kuchyně, usmáli se na něj. Isaac do malé misky nalil mléko a položil ji ke dveřím, jen pro jistotu, kdyby přišla nějaká ze zatoulaných koček, které tu před nedávnem začali chodit na návštěvu. 

Někdy nepřišla žádná, někdy jich přišlo i šest, a zrzek se svým blonďatým kamarádem je pozorovali a hráli si s nimi, a Isaac si tak trochu přál, aby jich zase přišlo tolik.

Po snídani se zrzek vrátil zpět do pokoje. Z pod polštáře vytáhl časopis a vytrhal z něj všechny stránky, potom každou stránku skrčil do kuličky a jednu po druhé je hodil do koše. Zamířil do koupelny, kde se postavil před zrcadlo a několik minut jen tak stál a pozoroval svůj odraz. Jeho vlasy byly poněkud tmavší než obvykle, bylo to něco mezi oranžovou a hnědou, stále ale převažovala oranžová, jeho bledá tvář byla pořád pokrytá pihami, bylo jich ale mnohem méně něž předtím. Zrzek měl pocit, že každým rokem z jeho obličeje zmizí určité množství pih což se mu upřímně zamlouvalo. Na zbytku těla, například na pažích, ramenou a zádech, bylo množství pih pořád stejné. Neměl rád pihy a už vůbec neměl rád pihy na svém těle.

Oblékl si kalhoty a mikinu, ještě jednou se ujistil, že se na jejich zahradě nenachází žádná blonďatá hlava, když ji tam vážně neviděl, vydal se za ní sám.

Už u vchodových dveří mohl slyšet metalovou hudbu, která se ozývala celým domem a byla tak hlasitá, že jí klidně mohlo slyšet celé město. Isaac zaklepal na dveře a během několika sekund je otevřela Noelova sestra. Vlasy měla vlhké a na hlavě si z nich vytvořila něco, co se celkem podobalo nějaké psí hromádce v trávě, až na to, že to bylo růžové. Její vlasy byly růžové. V rukou držela igelitové rukavice, které byly pokryty stejnou barvou.

"Co to -," začal zrzek ale nějak nebyl schopný tu otázku dokončit. Nancy za ním zavřela dveře a rychlým krokem se vydala ke schodům, které vedly do druhého patra.

"Chce vypadat jako cukrová vata," vysvětlil Noel sedící v kuchyni.

"Sklapni," vykřikla Nancy, než vyběhla schody a zmizela nahoře.

Noel seděl u stolu, před sebou měl oranžový hrnek. Prohrábl si blonďaté vlasy a při pohledu na zrzka svraštil obočí. "Nejsi nějak vyšší?"

Zrzek se jen zasmál.