Kdybych byl král

13

Noel, 14 let

Když Noel dorazil domů, jeho sestra seděla v kuchyni s nějakým klukem, kterého nikdy předtím neviděl a byl si celkem jistý, že ho už nikdy neuvidí, protože taková jeho sestra byla. Zelené vlasy měla v drdolu. Když si jeho sestra všimla barvy jeho vlasů, oči jí skoro vyletěly z důlků a její obočí byla tak zvednuté, že si myslel, že se už nikdy nevrátí na původní místo.

"Co to sakra?"

Noel se jen zasmál a pokračoval dál ke schodům s plánem zavřít se do pokoje, ale Nancy mu to nedovolila. Zvedla se a silně ho chytila za paži a ještě silněji ho otočila čelem k sobě.

"To myslíš vážně?" zeptala se a dívala se na něj, jako by někoho zavraždil. Druhou rukou, tou, kterou se nesnažila rozmačkat mu paži, mu několikrát prohrábla vlasy. "Proč modrá?" zeptala se na další otázku, ale Noel pořád neodpovídal. Když jí došlo, že se od něj pravděpodobně nedočká jediného slova, pustila jeho paži a přestala se dotýkat jeho vlasů.

"Vypadáš dobře," řekla a usmála se na něj, což donutilo Noela se taky usmát. Její reakce ho překvapila. "Ale už mi prosím bez mého svolení neber barvy, dík," naposledy mu rozcuchala vlasy a sedla si zpět ke stolu vedle toho neznámého kluka, který je celou dobu tiše pozoroval.

Noel se vydal po schodech nahoru do svého pokoje. Batoh odhodil někam do neznáma a sundal si mikinu. Když si všiml, že je na rukávu jeho trička modrý flek, musel se usmát. Neustále myslel na to, jak se Isaac dotýkal jeho vlasů a pak jeho rukou, když se ho snažil setřást.

Po celý zbytek dne a další dny toho oranžového kluka nemohl vypustit z hlavy. Vlastně ho z hlavy nemohl vypustit už několik měsíců, ale až teď si to začal plně uvědomovat.