Kdybych byl král

20

Noel, 16 let

Blonďák si o Emmě myslel, že z ní ta agresivita nevyprchala, že je úplně stejná, jako když byli malí, a že mu při každé příležitosti do tváře vyškrábe několik dalších krvavých čar, ze kterých pak budou jizvy zdobící jeho obličej. Dokonce z ní ze začátku měl i trochu strach. Později ale jeho strach a obavy zmizely a on došel k tomu, že je Emma jedna z nejhodnějších bytostí pod sluncem.

Noel s Emmou a Parkerem, což byl její čtyřletý bratr, seděli na lavičce na náměstí před nějakou drahou kavárnou a sledovali lidi uvnitř a u toho jedli už druhou zmrzlinu. Parker měl od zmrzliny špinavý obličej a ruce a Emma ho neustále musela utírat. Parker chtěl původně pět kopečků zmrzliny, ale Emma mu dovolila jen dva, což bylo dobře, protože si Noel rozhodně nedokázal představit, jak by Parker vypadal, kdyby mu koupila těch pět.

Strávili spolu téměř celé odpoledne. Emma bydlela v ulici, která byla téměř na konci města (taky tam bydlel jeho oblíbený zrzek, který momentálně ale nebyl nijak důležitý, i přesto, že ho Noel nemohl vypustil z hlavy, i když se snažil). Kolem tří hodin ji vyzvedl a všichni tři se vydali k řece, pokračovali k centru města, až skončili na náměstí.

Celou dobu, co spolu byli, si povídali. Noel si připadal, jako by ji znal věčnost, což vlastně byla tak trochu pravda, ale nikdy předtím nebyli kamarádi. Teď měl pocit, že by z nich mohli být dobří kamarádi.

Dozvěděl se o ní, že miluje čtení, což ho donutilo k úsměvu a on začal přemýšlet o tom, že by ji ukázal tu obří knihovnu ve svém pokoji. Dále mu řekla, že o prázdninách, které oficiálně začnou za dva dny, bude pomáhat v místním domově s pečovatelskou službou a že by celý svůj život chtěla zasvětit pomáhání lidem. Noel nikdy předtím nepotkal nikoho, kdo by se o lidi zajímal tak, jako Emma.

Kolem sedmi hodin se vydali na cestu zpět. Emma svému bratrovi koupila ještě dva kopečky zmrzliny, takže se každých pět minut museli zastavit, aby mu mohla utřít ruce a pusu.

"Děkuju," řekla Emma, když už stáli u jejich domu. Noel nevěděl, za co vlastně děkuje, protože ji za celý den s jejím bratrem ani jednou nepomohl a jedl zmrzlinu za její peníze, takže rozhodně neměla za co děkovat.

"Nemáš zač," řekl blonďák nakonec. Najednou mezi nimi nastalo ticho. Mezi Isaacem a Noelem nebylo nikdy ticho, ani když spali, protože zrzek občas ze spaní mluvil, takže to momentální ticho Noelovi rozhodně nebylo příjemné. Už se chtěl otočit a vydat se na odchod, když v tom se Emma k němu naklonilo a políbila ho.

Emma byla o pár centimetrů vyšší než Isaac, takže se Noel nemusel tak naklánět, když ji chtěl, nebo vlastně nechtěl, políbit, což mu upřímně moc nevyhovovalo. Zase ho napadlo, jestli už je příliš pozdě na to, utéct za Isaacem, ale potom mu došlo, že je. Už zašel moc daleko a měl pocit, že není cesty zpět.

"P - promiň," zamumlala Emma, když se odtáhla. Do její tváře se nahrnula červeň a ona byla během sekundy červená jako rajče. Bez dalšího slova zmizela vevnitř. Noel ještě chvíli stál před jejich domem a snažil se nějak vstřebat to, co se právě stalo, nebo přesněji, co dovolil, aby se stalo.