Kdybych byl král

32

Noel, 17 let

Když se po téměř pěti hodinách probudil, měl pocit, jako by mu každou sekundu měla vybuchnout hlava. Zvedl se z podlahy a prohrábl si rozcuchané vlasy a ospalé a ubrečené oči. Vyšel z pokoje a vydal se do pokoje Nancy, která si pořád balila svoje věci.

Opřel se o dveře a chvíli ji pozoroval, jak do krabice skládá všechno, co měla položené na poličce nad postelí - několik knih, fotky, na kterých byla se svými kamarády, různé holčičí věci, které nikdy předtím neviděl a byl za to rád. Všechno to do krabice dávala tak pomalu a tak opatrně, jako by to bylo něco hodně cenného, což pro ni s největší pravděpodobností bylo.

Když už polička byla prázdná, krabici zavřela a položila ji na jinou. Potom zvedla hlavu a konečně si všimla svého bratra, překvapením na něj vykulila oči a na sekundu se zatvářila, jako by viděla ducha.

"Vypadáš hrozně," řekla. Noel si ještě jednou promnul oči a vytvořil úsměv.

"Díky," řekl ironicky a posadil se na kraj její postele. Nancy chvíli stála a pozorovala svého bratra, potom si sedla vedle něj a řekla: "Tvoje kruhy pod očima jsou tmavší než moje oblečení." Oba sourozenci se začali smát.

Noel se ale po pár sekundách smát přestal, protože prostě nemohl.

"Nechceš s něčím pomoct?" zeptal se.

"Už ne, všechno mám sbalené." Noel přikývl a sklopil hlavu a všechnu svou pozornost začal věnovat koncům rukávů své šedé mikiny. Věděl, že vypadá hrozně. Stejně tak se i cítil.

"Děje se něco?" zeptala se Nancy po chvíli. Noel mlčel a zvažoval, jestli jí to má říct, nebo si to má nechat pro sebe, jako to dělal doteď, a nechat ho to rozežrat zevnitř. Nakonec došel k tomu, že nejlepší bude, když o tom konečně někomu řekne. A měl pocit, že by to jako první měla vědět jeho sestra.

"Můžu ti něco říct?"

"Samozřejmě," odpověděla. Zněla, jako kdyby se bála, co dalšího blonďák řekne. Paži mu dala kolem ramen a bradou se opřela o jeho rameno.

Nikdy předtím to Noel neřekl nahlas. Bál se toho slova, myslel si, že jakmile to jednou vysloví, něco se změní, i když přesně nevěděl co.

"Jsem gay."

Jakmile ta dvě slova vyslovil, Nancy se od něj rychlostí světla odtáhla a Noel dostal strach. Ruku ale nechávala na stejném místě.

"Vážně?" zeptala se. Už nezněla, jako by s bála. Noel jen přikývl.

"Vážně?" zopakovala svou otázku a doslova vyskočila na nohy. Překvapeně se dívala na svého bratra a na tvář měla úsměv větší než celá Anglie. Když si Noel všiml, že se usmívá, cítil, jak mu ze srdce spadl kámen velký jako Everest.

"Vážně jsi gay? Fakt? Stoprocentně? Fakt? Sakra, to je úžasné!"

Noelovi se s každým jejím dalším slovem zvětšoval úsměv na tváři a po chvíli si nemohl pomoct a začal se smát. Nancy si opět sedla vedle něj a objala ho.

"Jak zvládáš ty tátovy homofobní řeči?" zeptala se, když se od něj odtáhla.

"Nezvládám. Rozešel jsem se se svým klukem a začal jsem chodit s holkou."

Jakmile vyslovil druhou větu, zase vyskočila na nohy a na její tváři se zase vytvořil překvapený výraz. Vypadala i trošičku naštvaně.

"Do prdele, děláš si srandu? To myslíš vážně, Noele? Jsi vůbec můj brácha?"

Neol mlčel. Když Nancy došlo, že se od něj nedočká dalšího slova, pokračovala: "Bože, Noele. Znám tu holku?"

"Emma Parksová."

"Ne."

"Jo."

"Ne. Ne ne ne ne ne. Děláš si srandu? Děláš si ze mně do prdele srandu? Noele, jsi vůbec můj brácha? Rodiče tě museli adoptovat, není možné, že by v naší rodině byl takový idiot, jako jsi ty."

"Jo," řekl blonďák, protože na nic víc se nezmohl. Nancy si zase sedla vedle něj a zase ho objala.

"Znám toho kluka?" zamumlala mu do trička.

"Isaac."

"Ten zrzek?"

"Jo."

"Ty fakt nemůžeš být můj brácha. Jen idiot by odkopl tak hezkého kluka, jako je on."

"Nemluv takhle o něm."

"Je hezký."

"Já vím, je sakra krásný, ale prostě -, nemůžeš o něm takhle mluvit."

"Proč ne?"

"Prost nemůžeš," odpověděl blonďák. Na tváři měl malý úsměv. Jediná živá bytost, která takhle o Isaacovi mohla mluvit, byl Noel. Nikdo jiný,

"Jak dlouho jste spolu chodili?"

"Půl roku."

"Neděláš si ze mě srandu, že ne? Ty jsi se vážně po půl roce rozešel s klukem jako je Isaac a začal jsi chodit s Emmou?" Nancy po svém bratrovi házela ten nejvražednější pohled, jaký kdy dokázala vytvořit.

"Ani jsme se nerozešli. A Emma je fajn, ale jako kamarádka."

"Noele," potichu vyslovila jeho jméno a hlasitě si povzdechla. Zase ho objala, tentokrát silněji než předtím.

"Musíš to nějak dát do pořádku," řekla.

"Já vím, ale nevím jak."

"Ty něco vymyslíš, věřím ti. Když jsi dokázal začít chodit s Emmou Parksovou, jsem si jistá, že dokážeš vymyslet, jak to spravit."

Oba se začali nahlas smát. Noel svoje ruce obmotal kolem Nancy a svou hlavu si opřel o její. Takhle tam seděli několik minut.

"Měl jsi sex s Isaacem?" zeptala se po chvíli Nancy. Noel neodpověděl, jen se zasmál, pustil ji a skoro vyběhl z jejího pokoje.