Kdybych byl král

17

Isaac, 16 let

Na obloze bylo několik mraků, slunce pomalu zapadalo, což způsobilo, že byla některá místa na obloze oranžová, jako zrzkovy vlasy. I přesto, že bylo něco kolem devíti hodin večer a každou další minutou se blížila noc, pořád bylo teplo, což byla podle zrzka jedna ze dvou dobrých věcí na létě. Tou druhou bylo to, že mohl do večera ležet s Modrovláskou, jak mu často říkal (Noel vypadal vážně odhodlaně, že ho zabije, jestli mu tak začne říkat, ale rozhodně nevypadal, že by mu ta přezdívka nějakým způsobem vadila), ležet na odlehlém místě kousek od lesa, o kterém vědělo jen málo lidí, takže tam mohli být sami.

"Chtěl bych tě představit rodičům," řekl Isaac potichu. Leželi na trávě na zádech tak blízko, že se dotýkali rameny, jejich prsty byly propletené.

"Tvoji rodiče mě znají."

"Znají tě jako kamaráda"

Noel otočil hlavu, aby se na zrzka mohl podívat, a usmál se na něj. Isaac se otočil na levý bok a volnou rukou ho pohladil po vlasech, které už byly blonďaté jako předtím, známky modré už byly jen na pár pramenech, i přesto oba chlapce překvapilo, jak dlouho ta barva vydržela.

Isaac a Noel spolu chodili už téměř půl roku. Vlastně nevěděl, jestli spolu chodí, protože si to nikdy oficiálně neřekli, ale celý ten půl rok trávili čas jenom spolu, drželi se za ruce, neustále se líbali - někdy nezůstali jen u líbání, dávali si trapné přezdívky, například Modrovláska nebo Ohnivá hlava, zkrátka dělali všechno, co se dělá ve vztahu, a byli šťastní. Všechno to ale dělali v tajnosti.

Isaaca začínalo unavovat, že to před světem tají, mrzelo ho, že Noela nemůže políbit například ve škole nebo doma před rodiči, už několikrát to chtěl udělat a kdyby ho Noel nezastavil, byl si jistý, že by to udělal. Podle zrzka už byl nejvyšší čas, aby se to lidi dozvěděli.

Když už byla úplná tma a začalo být chladno, chlapci se rozdělili a vydali se domů.