Kdybych byl král

38

Noel, 17 let

Oknem do pokoje svítily sluneční paprsky a Noelovi po chvíli začali doslova vypalovat díru do obličeje, což ho probudilo. Když otevřel oči, skoro oslepl, tak si rychle volnou rukou zakryl obličej. Druhou ruku mu drtil Isaac ležící vedle něj. Zrzavou hlavu měl položenou na jeho rameni a jednu paži měl přehozenou přes blonďákovo břicho.

Měl zavřené oči a mírně pootevřenou pusu, spal klidně, jako batole, a vypadal tak nádherně, že si Noel na sekundu myslel, že to je jen sen a že Isaac ve skutečnosti neexistuje, protože přece nebylo možné, aby někdo takhle krásný existoval v reálném životě. Když se blonďák dotkl jeho paže, zjistil, že to není jen sen a že doopravdy existuje.

Byl neskutečně rád za to, že Isaac existuje, a taky za to, že existuje on sám a že má možnost s ním ležet v posteli a dotýkat se ho a dívat se na něho. Jemně ho pohladil po těch úžasných oranžových vlasech, které tak miloval, potom se přesunul k jeho tváři a jemně se dotkl každé jedné pihy, které miloval snad ještě víc.

Spal v mikině, ve které včera přišel, a bylo mu horko, ale nemohl si ji sundat, vlastně se nemohl ani pohnout, protože jeden jediný pohyb by mohl zapříčinit to, že by se Isaac vzbudil, a pak by se Noel na něj nemohl dívat, bez toho, aby to Isaac věděl.

Napadlo ho, že by se ještě mohl pokusit usnout, ale po několika minutovém snažení to vzdal. Chvíli zkusil počítat pihy na zrzkově tváři - někteří lidé počítali ovce, on počítal pihy - ale ani to nepomohlo a tak jen ležel a díval se do stropu.

Po několika minutách se Isaac párkrát zavrtěl, otevřel oči, několikrát zamrkal, pak oči opět zavřel. Svou ruku přesunul na blonďákův hrudník. Potichu zakašlal a znovu otevřel oči, když si všiml, že je Noel už vzhůru a pozoruje ho, znovu zavřel oči a na jeho tváři se objevil malý úsměv, což způsobilo, že se na Noelově tváři objevil velký úsměv.

"Dobré ráno," řekl zrzek. Jeho rozespalý hlas byl ten nejdokonalejší zvuk, jaký Noel kdy slyšel, a byl neuvěřitelně rád, že se mu naskytla šance to slyšet znovu. Blonďák se k němu pomalu naklonil a políbil ho na čelo. Otočil se na levý bok, aby se zrzkem mohl ležet tváří v tvář. Zrzek znovu otevřel oči, tentokrát je ale nechal otevřené, takže se blonďákovi naskytla možnost dívat se do jeho očí. Ještě víc se k němu přiblížil a políbil ho na rty. A potom znovu a znovu a přál si, aby se zastavil čas, aby ho mohl líbat navždy.

Najednou se z chodby začaly ozývat kroky a hlasy a blížily se k zrzkově pokoji a Noel dostal strach. Isaac ale vypadal klidně a dokonce měl na tváři úsměv.

"Dělej, že spíš," zašeptal zrzek a paži přehodil přes Noelův bok. Blonďákovi se v hlavě začaly tvořit hrůzné scénáře událostí, které by se v příštích sekundách mohly stát, ale zrzkovi věřil a tak ho poslechl a zavřel oči. Jak se ukázalo, událo se něco, co by blonďáka ani nenapadlo.

Dveře se pomalu otevřely, ale chlapci neslyšeli žádné kroky.

"Rayi! Rayi, pojď sem," zašeptala Isaacova máma a během dalších sekund se ozvaly další kroky a zastavily se pravděpodobně u dveří. "Dívej se na ně," pokračovala.

"Já nemám slov," řekl jeho otec.

"Já jsem ti to říkala."

"No jo, pardon," povzdechl si.

"To je úžasné!" zaradovala se jeho matka a vzápětí zavřela dveře. Kroky se začaly od dveří vzdalovat a jakmile zmizely úplně, Isaac se začal nahlas smát. Noel se přetočil na záda a podíval se směrem ke dveřím a vyfoukl všechen vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval. S vystrašeným a překvapeným výrazem se podíval na zrzka, on se při pohledu na něj začal smát ještě víc.

"Už dlouho něco tušili," vysvětlil, když se přestal smát, a začal blonďáka líbat, nejdřív na rty, potom se přesunul k jeho krku a pak se vrátil ke rtům.

"Počkej chvíli," řekl, ještě rychle ho políbil a zvedl se z postele. Šel směrem ke dveřím, otevřel je a zmizel v chodbě. Blonďák si sedl a konečně si sundal mikinu. Několikrát si prohrábl rozcuchané blonďaté vlasy, čímž si je rozcuchal ještě víc.

Když se Isaac vrátil do pokoje, na tváři měl úsměv větší než celá Anglie. Bez jediného slova vzal Noela za ruku a vedl ho chodbou ke schodům až do kuchyně, kde u stolu seděli zrzkovi rodiče. Oba dva měli na tvářích úsměvy, Noel se ale i tak trochu bál, jak to celé bude probíhat. Když se ale oba zrzkovi rodiče zvedly a objali ho, jeho strach zmizel.

Zrzkova máma jim oběma nandala snídani a všichni čtyři společně začali jíst, jako by Noel už patřil do jejich rodiny.

"Jak jste se dali dohromady?" zeptala se zrzkova máma s úsměvem. Noel se moc necítil na mluvení, tak se jen podíval na Isaaca na znamení, ať odpoví on. A tak začal vyprávět jejich příběh a užíval si to jako nějaká malá holka. Mluvil o tom, jak Noelovi pomáhal s barvením vlasů u nich doma, zmínil se o modré skvrně na zdi, která tam od toho dne je, přičemž jeho matka začala kroutit hlavou a oba dva je probodla káravým pohledem, pokračoval ke dni, kdy se poprvé políbili, přičemž tentokrát začal kroutit hlavou jeho otec, a skončil u dne, kdy po půl roce jejich vztah skončil, naštěstí ale vynechal proč jejich vztah tehdy skončil.

"Dobrý otec má svoje dítě rád za každých okolností," začal jeho táta a napil se z černého hrnku, "A já vám řeknu, že já jsem sakra dobrý otec. Ale jestli vás můžu o něco požádat, nikdy se nelíbejte v mojí přítomnosti. Prosím."

"Rayi," zrzkova matka ho spražila úplně stejným káravým pohledem jako před chvíli chlapce.

"Nejde o to, že bych se bál pohledu na mého syna jak líbá kluka, spíš jde o to, že se bojím pohledu na mého syna jak vůbec někoho líbá -"

"Je mu sedmnáct," přerušila ho zrzkova máma

"Ale vždyť ještě nedávno mu byly dva roky a učil jsem ho na nočník."

Noel se začal nahlas smát, za což mu zrzek věnoval zvednutý prostředníček.

"Prostě si nevyměňujte žádné tělní tekutiny v mojí přítomnosti, děkuji. A teď už musíme jít." Oba jeho rodiče se zvedli uklidnili talíře od snídani a hrnky a od kávy, vzali si věci a vypařili se z domu.

"Isaacu?" začal blonďák jakmile se za nimi jen zavřeli vchodové dveře.

"Ano?"

"Vidíš tady teď někde tvého tátu?"

"Ne, proč?"

Místo odpovědi Noel zaútočil na zrzkovy rty.

//už zbývá jen poslední část//