Pokračování příběhu Ona a On!
Ona: Má výčitky že utekla
On: Drogy, alkohol, přetvářky, to jsou jeho nejlepší kamarádi
Ona: Žije klidně s jejich synem v Kalifornii
On: Pokračuje v hudební kariéře, a teď objíždí celý svět s jeho tour
Ona: Snaží se...
Takže dneska tu máme novou část a s tím i mé vyjádření k mému''projektu''
Nikdy jsem nevěřila že může existovat někdo , kdo mě ani nezná a dokáže mě povzbudit víc než člověk který mě zná dlouho. Nikdy jsem nevěřila ve sny. Ale vy! To vy jste ti kteří mě přiměli věřit ve sny. Ve sny které se plní. Každým vaším komentářem, každým vaším hlasováním i vaším přečtení se posouvám dál. A né jen já, ale i vy. Bez Vás by žádný příběh jako je tenhle nebyl. Vím že má tvorba není nejlepší. Vím to. Ale mít čtenáře jako vy ! To mi může každý snad závidět. Tím co jste dokázali v minulé části! Panebože! Byla jsem v tu dobu snad nejšťastnější člověk na světě! Chlubila jsem se vámi snad všude. Tímto Vám chci všem moc moc moc moc moc moc moc moc opravdu moc poděkovat!
Někdy se i chvíle zdá jako věčnost. Někdy i ta věčnost může být opravdu věčnost. Možná že i čas je to co potřebujeme. Ale čas je něco co nikdy nezískáme. Přejeme si aby něco trvalo dlouho. Někdy si přejeme aby nám něco uběhlo rychle. Ale čas je něco co neovlivníme. A právě čas je to co já teď neovlivním.
Ze dvou dnů se stal týden. Z týdnů se stali dva a stále nic. Měla tu být s námi už devět dní. Ale ona stále spí a spí.
•••••••••••
,,No tak lásko bojuj. Víš že tu čekám. Slyšíš mě. Já to vím. Ale kdy se mi už sakra probudíš. Jsem tu já je tu Jason. Máš pro co bojovat. Tak se probuď. Ty seš silná zlato. Jak ještě dlouho?
••••••••• Z pohledu 3 osoby
Dva dny a tři noci. To je doba co tu naposled Justin seděl. Seděl a brečel. A zmizel. Jeho syn Jason. Pláče , pláče, protože u sebe nemá maminku ani tatínka. Má u sebe jen babičku. Babičku, kterou poznal teprve od zmizení Justina. Pattie se snaží být silná a dělá cokoliv aby svého syna našla. Stejně jako Jerremy. Celá Justinova malá rodinka přiletěla do Kalifornie jen aby ho našla. Ale kde je Justin? Možná je právě tohle to na co se každý z nás ptá. A nebo jen čekáme na ten okamžik až se ty hnědé oči plné lásky a něhy jen pro dvě osoby otevřou? Jediný čas a osud všechno ovlivní. Ale kdo ví? Třeba tihle lidi nemají být šťastný. Možná je čeká osud který ani my sami nechceme....
Z pohledu Carrie
Slyším to, co jiní neslyší. Bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí ve srdci. Tlukot srdce když na tebe promluvím.
Prchaváje někdy od lidí, vidím to co jiní nevidí. Lásku, která obléká se v smích. Skrývající se v řasách na očích.
Zaslechla jsem lásku odcházet, když se naposled dotkl rtů mích ret.
Kdo mé naději však zabrání- ani strach , že přijde sklamání.
Abych neklesla pod tvá kolena, své oči otevřu jako zrozená....
Z pohledu Justina
Někdy uděláte špatný krok, někdy zvolíte dokonce špatnou celou cestu. Ono je v podstatě zbytečné se tím zabývat. Pokud si tu chybu umíte uvědomit, budete litovat jako já.
Sedím tu právě teď, dívám se někam do neznámá, a přemýšlím o tobě a o tom, jak by měl život smysl, kdyby ses probudila. Čekat na to , až se to stane . Je jako čekat na to až zemřeme.
Někdy může i útěk všechno změnit. A možná jsem tu chybu udělal právě teď já. Ale já už opravdu nedokážu dělat že jsem silný a čekat a čekat. Mikuju jí a miluju i Jasona. Ale co Když se už nikdy neprobudí? Co když tu zůstanu sám? Kdo tu se mnou pak zůstane?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ano, jsem si vědoma toho že tohle je snad ta nejhorší část ever. Ale v téhle části jsem vás všechny jen připravovala na to , co se stane v té další. Protože příští část ovlivní snad celý příběh...
