The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

8 | Pátrání

Mezi Gellertem a Morganou už vše bylo jako dřív a stále více večerů trávili v laboratoři. I když Morgana nesdílela Gellertův názor na bezovou hůlku, zajímala jí pověst samotná. Nejdříve zkoumala hůlku, hledala informace o bezovém dřevu a o žíni testrála, nakonec se ale nechala strhnout Gellertovým nadšením a začala zkoumat všechny relikvie. Kámen vzkříšení ji zajímal nejméně, a tak po několika slepých uličkách jeho zkoumání vzdala a začala se raději věnovat neviditelnému plášti. Ten ji zajímal hlavně z důvodu, jak by mohl existovat neviditelný plášť, který nikdy neztratí svou funkci. Byla si jistá, že pověst může být vystavěna pouze na plášti z polovida, který vydržel déle, než většina, ale i tak ji zajímalo, jak by takový plášť mohl být stvořen. O plášti toho našla ještě méně než o kameni, ale i tak dále zkoumala různá kouzla, která by se dala v tomto ohledu využít a mohla by fungovat jako Zastírací kouzlo, kterým by se dal očarovat obyčejný plášť.

Jednoho večera se přišla do laboratoře pouze poflakovat. Měla za sebou těžký týden plný testů a potřebovala si odpočinout. Loudala se po laboratoři a zkoumala různé poličky, knížky a nástroje, které tam Gellert nahromadil. Bylo toho tolik, že bylo až neuvěřitelné, kolik toho nasbíral. „Jak dlouho jsi to všechno sbíral?" zeptala se nakonec.

Gellert se odlepil od mapy a zamyslel se. „Věci jsem sem nosil postupně už od minulého června, upravoval jsem to tu, ale až po tom, co jsem přivezl velkou část věcí z domova, jsem ti to tu ukázal, takže většinu jsem sbíral celý život. Ale přímo sem do laboratoře jsem to zvládl více méně za týden. Minulý rok jsem toho sem moc nenanosil ."

Morgana byla překvapená. Minulý rok neshledala, že by Gellert mizel pryč a navíc – ví o tomhle místě tak dlouho a nic jí neřekl? „A proč jsi mi to tu ukázal až letos?"

„Nejdřív jsem nevěděl, jestli bys do toho šla se mnou," pokrčil rameny, „a navíc bylo fajn mít něco jen pro sebe, ale potom, když jsem to sem všechno dotáhl, musel jsem ti ukázat." Gellert vypadal sám na sebe pyšný.

Morgana byla také pyšná, ale na to, že ona byla jediný člověk, komu Gellert své tajemství svěřil. Sice se musela Anastastasii vymlouvat, proč chodí neustále pryč, ale dříve také večery trávila s Gellertem, jen ne tak často. Jediný problém byl, že ji Anna začala podezřívat, že s Gellertem chodí a snaží se to utajit, což zavánělo nebezpečím, že do toho začne strkat nos.

„Gelle?" Počkala, dokud se k ní Gellert neotočil a přes místnost ho sledovala. „Proč tu večery netrávíš s jedním z tvých otravných kamarádů? Proč já?" Byla to zvláštní otázka, ale odůvodněná. Ano, trávili spolu spousty času, ale pořád byl Gellert kluk a proto by to teoreticky mělo znamenat, že sem bude chodit s nikým z nich, ne?

„Protože jsi ta nejchytřejší osoba, kterou znám. Nikomu z kluků by se sem stejně nechtělo. Uznej, že tohle místo je pro šprty." Usmál se, a i když Morgana byla ráda, že spolu tráví čas a že ona, je ta osoba, která tohle místo zná, stejně ji jeho odpověď trochu ranila. Nikomu z kluků by se sem nechtělo. Pravda, ale mohl říct něco, co by ji neranilo, nebo ne? Ale to by nebyl Gellert. Upřímnost nade vše... a pravda bolí, se říká.

„Aha." Na nic jiného se nezmohla. Otočila se zpět k poličkám a prohlížela si místnost dál. Nakonec došla až ke Gellertovi, který hloubavě stál nad mapou. Zamračený výraz jí říkal, aby ho nerušila. Taky se opřela o stůl a sklonila se nad mapou. Sice neznala všechny souvislosti, ale třeba dokáže pomoct. Když se opírala a vybírala místo, kam položit ruku, dala si pečlivý pozor, aby to bylo místo Gellertovy ruky a aby se jejich malíčky lehce dotýkaly. Gellert si buď jejich dotyku nevšiml anebo to na sobě nedával najevo, takže se s klidem zadívala do mapy. Neviděla nic víc, než figurky různě položené na mapě. Doopravdy se snažila v tom něco vidět, ale neviděla.