Zkoušela Gellertovi psát, ale Artuš se vždy vrátil po několika dnech úplně strhaný námahou i s dopisem, který poslala, a bez odpovědi. Morgana nepochybovala, že se před ní Gellert nějak skryl. Zkoušela i různá hledací kouzla, ale nic nefungovalo. Zkoušela psát jeho otci, ale od něj se jí dostalo pouze strohé, nic neříkající odpovědi.
Od té doby, co se vrátila do Kruvalu, chodila jak tělo bez duše. Připadalo jí, že není celá, a to nejen kvůli své zamilovanosti. Chyběl jí přítel, chyběl jí jejich výzkum, chybělo jí všechno. Ani Anastasiya jí nedokázala nějak extra zvednout náladu. Snažila se, ale Morgana jako kdyby odmítala být šťastná.
Všechen svůj volný čas zasvětila studiu. Blížily se závěrečné zkoušky, a i když cítila, že ji momentálně nic nezajímá, nějak nedokázala se neučit. Byly to jediné chvíle, kdy nemyslela na Gellerta, a na to, co se jí stalo. K Laboratoři se nepřibližovala, bylo jí jasné, že se k ní jen tak nedostane.
Stále se uprostřed noci budila s křikem, jen ne tak často. Navíc většinou křik ovládla a nekřičela jak pominutá. Často se probudila dřív, než stihla vykřiknout, v tom případě se budila paralyzovaná a nějakou chvíli trvalo, než se mohla pohnout. Občas zapomněla, kde to vlastně je, ale tyhle incidenty už se stávaly minimálně, bohužel s o to větší silou. Většinou u toho omdlela a když se probudila, koukala do tváří lidem, které si nepamatovala.
O co se ale chtěla pokusit ještě než odejde z Kruvalu nadobro, bylo vzít s sebou zrcadlo z Erisedu. Gellert ji odsunul na druhou kolej, asi měl pocit, že by se jí neměl ukazovat na očích, takže s ním už ani nemohla pracovat na obstarání relikvií smrti, takže se rozhodla, že si najde svůj vlastní projekt. Zrcadlo z Erisedu. Věděla, že někde o něm něco být musí, každopádně o zrcadlo se s blížícími zkouškami přestávala zajímat. Chtěla pokračovat, ale nedostatek informací a její momentální psychické rozpoložení jí udusávaly odhodlání pokračovat, i proto se rozhodla na zrcadlo prozatím zapomenout a nechat ho být.
Zkoušek nijak extra nebála, věděla, že je zvládne na výbornou, neubránila se však lehkému stresu, díky kterému pak omdlévala častěji a její výpadky vzpomínek byly častější. Kvůli těmto případům musela neustále chodit za Kruvalskou lékouzelnicí, ale i té docházely nápady, jak jí pomoci.
I přesto, že se Anna vážně snažila jí pomoci a snažila si s ní normálně povídat, Morgana se cítila osamělá. Tak osamělá, jako když byla malá. Vyučovala ji babička, matka se k ní chovala odtažitě a neměla žádné kamarády. Teď se cítila podobně. I když byla obklopena velkou spoustou lidí, byla sama.
ČTEŠ
The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)
FanfictionV Místnosti Přechodů byla jako vždy touhle dobou tma. Co se lišilo, byla ona. Když vzhlédla vzhůru, neviděla jednu jedinou hvězdu, a stejně tak neviděla jediný záblesk světla v tmavém časoprostoru, který se rozprostíral mezi futry všech dveří, které...
