The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

14 | Útěk z podzemí

„Cože?" zamrkal překvapeně Gellert. Nemohl tomu uvěřit. Znělo to až moc... absurdně. Nepřišli na to několik měsíců a najednou... najednou tohle.

„Musíme odsud vypadnout. Hned!" zatahala Morgana Gellerta za rukáv. Gellert měl ještě pořád v náručí Merlina. „Nebo je tu snad nějak zabezpečené?"

Gellert zavrtěl hlavou. „Je, poměrně dost, ale myslím, že by si toho učitelé mohli všimnout, zvlášť když ví, že mají něco hledat. Pravděpodobně zjistí přítomnost pár kouzel, která by tu asi neměla co dělat."

„Tak v tom případě musíme vypadnout," zavelela Morgana. Mávla hůlkou a všechna světla v místnosti zhasla. Opatrně otevřela dveře, ale nic neslyšela. „Budeme muset jít po schodech," zašeptala a vyrazila do tmy. Slyšela Gellertovy tiché kroky. Prošli kolem dveří Přechodů a došli až ke schodišti. Morgana se otočila ke Gellertovi a naznačila, že má být ticho. Gellert přikývl a Merlin v jeho náručí ani nedutal.

Jedno patro vyšli v naprosté tichosti, ale nakonec Morgana popadla Gellerta za ruku a dotáhla ho do jedné z učeben. „Co to děláš?" sykl Gellert podrážděně, ale Morgana si dala prst před rty a utišila ho tichým syknutím. Mezitím druhou rukou sáhla do hábitu a vytáhla hůlku. Dotkla se Merlinovy hlavy, ten se najednou zavrtěl a vydal ze sebe něco jako zavrčení, načež jeho obrysy začaly slábnout a on postupně zmizel. V tu chvíli se Morgana soustředěně podívala na Gellerta a klepla mu na hlavu. Gellert se nepříjemně ošil a snažil se setřást pocit, že mu Morgana na hlavě rozbila vejce, které mu teď postupně stéká po vlasech až na ramena. Viděl ještě Morganu, která hůlkou zakroužila nad svojí hlavou a vzápětí začala také mizet. V duchu žasl nad tím, s jakou lehkostí zvládá neverbální zaklínadla – většina lidí z jejich ročníku s nimi měla velký problém a zvládla neverbálně pouze jednoduchá zaklínadla, většinou taková, co se učí ihned v prvním ročníku. Mezitím se mu Morgana úplně ztratila, jak zneviditelněla. Chvíli namáhal oči a pak spatřil její obrysy, ale i tak si nebyl jistý, zda je to ona. Až když se obrysy začaly pohybovat, byl si doopravdy jistý, že je to ona.

„Dobrý? Mám pocit, že u tebe i Merlina se to povedlo," ozval se Morganin hlas. Gellert přikývl a přemýšlel nad tím, jak je zvláštní slyšet něčí hlas, a vědět, odkud vychází, ale nevidět danou osobu.

„Myslím, že dobrý, vidím jen obrysy," odpověděl šeptem.

Morgana pravděpodobně přikývla, to Gellert odvodil od zvláštních pohybů, které lehce pokroucené obrysy textury kamenné zdi vykonaly. „Myslím, že bude nejlepší, když půjdeme. Až někoho uslyšíme, vlezeme někam do stínu a počkáme, než přejde, pak půjdeme dál." Na chvíli se dívčí hlas odmlčel a Gellert přikývl. Když se ještě chvíli nic neozývalo, došlo mu, že ho Morgana nevidí.

„Jo, souhlasím. Pokusíme se dostat z podzemí," odsouhlasil její plán potichu a vydal se zpět na chodbu. Chvíli poslouchal, ale nic neslyšel, tak se vydal do schodů, a doufal, že ho Morgana následuje.

Morgana jen zhruba tušila, kde se Gellert nachází, a držela si dostatečný odstup, aby o něj nezakopla. V hlavě jí bilo na poplach a připadalo jí, že slyší kameny se drolit. Při sebemenším zašoupáním nohou téměř nadskakovala. Kdyby je tu chytli, asi by to nebylo tak hrozné... na druhou stranu, pokud najdou laboratoř, tak budou mít velký problém. Do podzemí není přísně zakázáno chodit, je to spíš takové nepsané pravidlo. Ano, čas od času tam někdo zabloudí, ale je obecně známo, že jsou tam jen opuštěné třídy, takže nic, co by stálo za prozkoumání. Ale udělat si tajnou laboratoř z nepoužívané učebny? Kdyby tam dělali něco zajímavého jako třeba zkoumali karkulinky, nebo zjišťovali léčivé účinky škrtibřezu, možná by to nebylo tak hrozné. Ta místnost je ale nasáklá černou magií a lektvary, které jim můžou kdykoliv vybuchnout do tváře, za to vy je vyhodili. Morgana se modlila, aby Gellertova kouzla byla natolik dobrá, že učitelé nic nezjistí.