The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

3 | Ples

„Gellerte? Gellerte!" Morgana se proplétala mezi svými spolužáky, aby dohonila Gellerta. „Gellerte," popadla chlapce za rukáv, „Gelle, kdes byl včera večer?" Neobtěžovala se ztišovat hlas, všichni věděli, že jsou přátelé a tráví spolu čas, ale laboratoř už nezmiňovala.

„Morg? Promiň, něco jsem včera musel zařídit," omluvil se jí Gellert, ale vypadalo to, že není duší přítomen.

„Jsi v pohodě?" zeptala se ho opatrně, „vypadáš trochu mimo."

„Co? Ne, v pohodě. Promiň, že jsem včera nepřišel, musel jsem napsat jednu esej, na kterou jsem zapomněl." Gellert se nervózně ohlédl a ještě nervózněji těkal očima po chodbě.

„Vážně? Zrovna ty jsi zapomněl na úkol? A takhle se kvůli tomu chováš? Ani nechci vědět, jak to vypadá, když jsi vystresovaný," odfrkla si Morgana.

„Hele, dnes večer, ano? Přísáhám," usmál se na ni Gellert a Morgana vevnitř málem roztála.

„Ne, dnes večer ne. Ty jsi fakt mimo, co? Je výroční ples, pamatuješ? V Tanečním sále bude velká oslava, baletky nebo co, jídlo, všechno možný. Nebo i to se ti vypařilo z paměti? Vážně, co se s tebou děje? Nikdy jsem tě takhle neviděla. Všechno si vždycky pamatuješ. Ještě jsem tě snad neviděla zapsat si někam úkol, prostě vždycky všechno víš," zamračila se na něj Morgana. Vypadá to, že se něco děje. Takhle zvláštně se Gellert ještě nikdy nechoval.

„To je dneska? Sakra," zamumlal a sklonil hlavu. Chvíli nic neříkal, ale když zvedl hlavu, v obličeji už vypadal jako starý dobrý Gellert. „Promiň, nějak mě ta esej rozhodila," usmál se.

„Takže všechno v pohodě? Dneska večer přijdeš na ten ples?" ujišťovala se ještě Morgana.

„Jasně, budu tam. Musím jít, za chvíli mi začíná hodina. Uvidíme se večer," rozloučil se s ní a vydal se po téměř prázdné chodbě.

„Jo. Čau." Morgana nevěděla, co si má myslet. Vážně sebevědomého Gellerta dokázala rozhodit jedna blbá esej? Většinou to vypadalo, že ho nemůže rozhodit vůbec nic a najednou je úplně mimo?

„MOOORG!" ozvalo se najednou z druhé strany chodby. „Mooorg!"

Morg bezmocně zaklonila hlavu a protočila oči. Proč jí tohle dělá? Otočila se a vděčně se na svou kamarádku usmála. Sice nenáviděla, jak neustále křičela na celý hrad, ale co by bez ní dělala. „Anno," řekla nadšeně a objala ji. „Neviděla jsem tě na hodině Temné magie. Kdes byla?"

„Na ošetřovně. Byla jsem na hodině léčitelství a bum, z ničeho nic mi nějaký kluk omylem přičaroval nezastavitelné krvácení z nosu. Nešlo to zastavit, museli to složitě zaříkávat a ještě mi dát něco vypít. Ale mám pocit, že to ten kluk udělal jen proto, že po mě jede," šťouchla nadšeně do Morgany.

„Jo, jasně, kluk ti přičaroval nezastavitelné krvácení z nosu jen proto, že tě má rád. Tos uhádla," zasmála se Morgana.

„Hele, holka, nikdy nevíš," pokrčila nadšeně rameny Anastázie. „Tak co, co ty šaty, už si přišla na to, jakou barvu?"

Morgana se zamyslela. Moc nad tím nepřemýšlela, ale věděla, že nechce nic výrazného. „Starorůžová nebo tělová. Uvidíme na pokoji, co se nám bude líbit víc, souhlas?" zasmála se nadšeně Morgana a vyrazila směrem ke křídlu s pokoji.

Anna nadšeně vyjekla a zatleskala. „Super! Už se těším. Myslíš, že mi sluší fuchsiová? Chtěla bych si vzít fuchsiové. Ale musí to být ten správný odstín, víš? Prostě bych chtěla, buď aby to byla hezká jahodová červená nebo krásná fuchsiová. Nebo myslíš, že by bylo lepší jít na jistotu a vzít se černý, aby to vypadalo elegantně? Nechci vypadat zoufale, chci vypadat skvěle. Třeba by byla lepší petrolejová. Jde mi petrolejová k očím? Ne, petrolejová ne, lepší by byla asi písková. Ne, to by nebylo moc výrazný... co třeba azurová? Nebo indigo? Co myslíš?" přestala konečně mluvit Anna.