The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

21 | Gregorovič

Morgana na něj odhodlaně koukala a nehodlala se nechat zastrašit. Říkalo se, že Gregorovič je pyšný na jeho řemeslo a je nerudný k ostatním, protože o hůlkařině nic neví.

Gregorovič se uchechtl. „Hm. Představoval jsem si vás jinak. Víc uťáplou."

Morgana se zamračila. „Já vás taky. V mých představách jste byl příjemnější."

Starší muž se štěkavě zasmál. „A smysl pro humor vám nechybí. Uvidíme, jestli vám nechybí třeba znalosti," ušklíbl se a mávnutím ruky ji vyzval, aby šla za ním. „Nejdřív si chvíli popovídáme. Pak, pokud uznám, že vypadáte slibně, si zkusíme pár takových cvičení... ale nečekejte, že do roka budete vyrábět hůlky. Cha! To určitě. Všichni, co sem přišli, čekali, že to budou umět raz dva, a přitom to byli samí blbci. Divím se, že věděli, za jaký konec se hůlka drží."

Uvedl ji do něčeho, co vypadalo jako pracovna a uvolnil jí místo na pohovce. „Posaďte se. Nechám přines čaj." Hodil kopici papírů na další hromadu a pak došel ke dveřím. „Mykewe!" křikl někam do neznáma, „dones čaj! Máme hosta!" Otočil se zpět na Morganu. „Tak, to by bylo."

Morgana místnost kriticky přejela očima. Byla neuklizená, navíc poměrně velká, ale díky všemu bordelu okolo vypadala mnohem menší. Stěny byly zažloutlé, ale dalo se jen těžko říct, zda schválně, nebo se nich jen zahryzl čas. Svlékla se z kabátku, který položila vedle sebe. Klobouk si nechala.

„Takže, začneme. Proč tu chcete pracovat, slečno..." zarazil se.

„Beaumontová."

„Bímontová," pokusil se zopakovat jméno, ale pravděpodobně schválně ho pokazil.

Morgana tomu nevěnovala pozornost. Bylo jí jasné, že se jí snaží rozhodit. „Hůlkařina mě vždy velmi zajímala," pokrčila rameny, „takže jsem se rozhodla ji začít studovat hlouběji. Nakonec jsem začala zkoumat hůlkovou magii samotnou a začala jsem se zabývat i bezhůlkovou magií."

Gregorovič pokýval hlavou. „Hm. Zajímáte se o dvě velmi zajímavá a těžká odvětví magie. Zatím jste mne poměrně zaujala. Co škola? Vaše výsledky?"

„Téměř vždy výborné."

Muž už se nadychoval k další otázce, když dovnitř vešel mladý muž. „Nesu ten čaj," pronesl s úsměvem. Položil podnos s čajovou konvicí a dvě šálky na stolek mezi Morganou a Gregorovičem. „Dobrý den, slečno," pozdravil Morganu mile. Morgana vstala a nabídla mu ruku a on ji jemně vzal za prsty, sklonil se ke hřbetu její ruky a naznačil polibek. „Je mi ctí vás poznat, slečno."

„Nápodobně," přikývla. Nemohla si nevšimnout, že je velmi pohledný. Tmavé vlasy mu padaly do čela, hnědé oči se na ni smály a úsměv měl lišácký.

„Mykew Gregorovič," uklonil se.

„Morgaine Beaumontová."

„Doufám, že vás otec moc nedusí. Má přehnaně velké nároky," usmál se a v očích mu hrály jiskřičky.

„Nemám přehnaně velké nároky! Jen jsem precizní! Většina těch imbecilů neví ani to, jaká jádra jdou k jakému dřevu, kdy si výrobce hůlek musí dávat pozor a -" Chce mluvit dál, ale Mykew ho přeruší.

„My to chápeme otče." Vypadal pobaveně a spokojeně zároveň, jako kdyby výbuch jeho otce byl záměrem. Morgana si dovolila se potichu zasmát. Když se pohledem vrátila k Mykewovi, znervózněla. S úsměvem na ni hleděl. Sáhla si na vlasy, zda je její účes v pořádku, ale nezdálo se, že by s ním bylo něco špatně. Zčervenala a rychle si sedla. Nenápadně po Mykewovi pokukovala, zatímco starý Gregorovič se přehraboval v papírech a hledal Morganinu složku, kde měl soubor všeho, co po ní žádal. Mykew nevypadal, že by se chystal odejít.

„Tady to je!" zvolal konečně Gregorovič. „Hm. Říkal jsem si, že vám dám šanci. Na mladou ženu jste mi poslala působivý spis. Neviděl jsem tam žádné začátečnické chyby, spíše chyby, na přijdete časem a praxí. Musím říct, že když mi bylo řečeno, že jste žena, začal jsem se smát. Žena a takové ambice? Většina žen, navíc vašeho původu... toudle dobou už by byla provdána a starala by se o rodinný krb. Co vás přimělo mít takové ambice?"

„To, že jsem žena. Proč bych se měla starat o rodinný krb, jak vy říkáte? Nejsem sele na prodej, dokážu se postarat sama o sebe, stejně jako dokážu pracovat nějak jinak než v kanceláři." Upřela na něj tvrdý pohled. Zatím na něj udělala dojem, ale nevypadalo to, že by ten dojem byl až takový, aby ji vzal.

„Hm. Další žena, která chce vzít svůj život do vlastních rukou. Hm. Upřímně, většina lidí nezvládne poslat ani působivou složku, ale jste zajímavá osoba. Pilná studentka, francouzska studující Kruval... musela jste se potýkat předsudky těch děcek. Jak vás ale tak vidím, tak to trvalo asi tak den, než jste jim ukázala, že jste z oceli. Cha. No, řekněme, že jste uspěla. Ale nejdřív si popovídáme o hůlkách. A nebude to povídání na pět minut. Chci vědět, co všechno víte. Pokud se mi to bude líbit, zítra nastupujete a začneme dělat něco jednoduššího." Ušklíbl se na ni a pak se ohlédl na Mykewa. „Můžeš jít. Popovídat si se slečnou zvládnu sám."

Morgana se znovu podívala na mladého Gregoroviče a znovu nakonec uhnula pohledem. Mykew se na ni usmál. „Rád jsem vás poznal, Morgaine. Snad se zítra uvidíme." Morgana přikývla v odpověď a Mykew opustil místnost.

Gregorovič nelhal. Obchod opouštěla až o několik hodin naprosto psychicky vyčerpaná. Vytáhl z ní i to, co nevěděla, ale zdál se spokojený.

„A slečno Bímontová," dodal, když vycházela ze dveří obchodu, „buďte tu včas. Nestrpím nedochvilnost."