The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

12 | Dopisy

Vánoce se kvapem blížily,  do prázdnin chyběly už jen dva týdny.  Morgana si byla jistá, že bude shánět dárky teprve o prázdninách bude. Koupit je v Kruvalu byl menší problém. I když dostali povolené vycházky do blízkého městečka, Morgana to tam tolik neznala a věděla, že v Paříži pořídí cokoliv, co si jen bude přát. Nákupy vždycky nechávala na Paříž.

Seděla u snídaně a pročítala si seznam dárků, které musí koupit, když se před ní snesl obří sup chocholavý. Morgana nervózně polkla. Co od jen matka může chtít? Morgana jí musí každý měsíc posílat zprávu o tom, jaké má známky, zda není v nějakém průšvihu a tak dále. Dostala na to přímo předpřipravené pergameny, kam doplňuje známky, případné prohřešky a tresty. Dokonce je tam i kolonka na krátký vzkaz. A Morgana to vždy posílá po své sově. Když přiletí matčin sup, většinou to znamená špatné zprávy.

„Bonjour, Monsieur Gaston. Comment allez vous?" zeptala se ho formálně a sup se zavrtěl a přestal stát v téměř bojovné pozici. Matka si ho pořídila, protože se jí líbil, a vychovala si ho podle svých vlastních měřítek. Sup měl rád Morganu asi tak jako její matka – takže moc ne. Dokonce na tom byli s matkou tak, že pokud měla matka špatnou náladu, Gaston měl špatnou náladu. Když měla matka dobrou náladu, Gaston taky. Morgana nikdy neviděla jejího patrona, ale vsadila by se, že to bude sup. A pokud chtěla Morgana převzít od Gastona psaní, musela ho nejdříve mile pozdravit, jinak ji klovl – a Morgana moc dobře věděla, jak ostrý zobák Gaston má.

Dívky od stolu se na ni dívaly překvapeně – většinou tu supa nevídaly. Tohle bylo počtvrté, kdy Gaston přiletěl. Morgana si odvázala psaní, Gaston roztáhl křídla a zmizel u stropu, odkud vyletěl ven.

Morgana opatrně rozbalila psaní a vyděsila se už jen při přečtení oslovení. Drahá Morgaine. Drahá? Tak jí nikdy neřekla a už vůbec jí to nikdy nenapsala. Většinou to byl směs jakýchsi nadávek a kleteb. A navíc to většinou byly huláky. Tři předchozí psaní byly huláky. Tohle je obyčejný dopis, ve kterém píše „drahá"? Morgana netušila, co provedla, ale muselo to matku ohromně naštvat.

Morgana četla dál téměř se zatajeným dechem. Neustále čekala, kdy se jí pergamen zatřepe v ruce a složí se z něj hulák, ale neustále se nic nedělo. Když Morgana dočetla, nebyla si jistá, zda četla správně, protože se jí to muselo zdát. Přečetla si celý dopis znovu a pak naštvaně bouchla pěstí do stolu. Ostatní dívky, které zrovna snídaly, vzhlédly od snídaně a zvědavě se na Morganu dívaly. Morganě se vařila krev v žilách. Tak proto tak milý dopis. Ona ji zasnoubila? Musela od někoho slyšet, že chodí s Gellertem, jinak nebylo snad ani možné, aby tohle udělala. Zasnoubila ji. S Gellertem. Jak to jen mohla udělat? To, že s ním chodí, že ho má ráda, neznamená, že ho s ním může zasnoubit! Neustále si hraje s jejím životem, neustále ji kontroluje, ale Morgana toho už měla dost.

„Morg? Jsi v pořádku?" zeptala se jedna z dívek, když viděla, jak Morganin obličej nabírá stále temnější odstín.

„V pořádku," procedila Morgana přes zuby a pomalu vstala od stolu a došla ke dveřím vyšla ven a práskla s nimi, jak nejvíc to jen šlo. Vyšla ven z dámského křídla a zamířila ke společenským prostorám. Na každém patře bylo několik společenských místností, ale Morgana znala Gellertovu oblíbenou, a tam také zamířila. Rozrazila dveře jako hurikán. Několik lidí zalapalo po dechu nebo se na ni nesouhlasně podívalo. V rohu seděl Gellert obklopen svými přáteli a smál se. Morgana k němu došla.

„Morg?" zeptal se překvapeně, když ji tam spatřil. „Co tu děláš?"

„Tys o tom věděl?" uhodila na něj a podala mu dopis. Gellert se na ni zmateně podíval a vzal si dopis. Stejně jako Morgana si ho přečetl několikrát, než tomu byl schopný uvěřit.