The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

22 | Denní Věštec

Dokud nezačala s prací u Gregoroviče, netušila, jak moc fyzicky i psychicky namáhavá je to práce. Ze začátku je nenechal dělat nic, jen s ní diskutoval. Hodí se tohle jádru k tomuhle dřevu? A proč? A co raději tamto dřevo? A co délka hůlky? Měla by být raději kratší nebo delší?

Morgana téměř neúnavně odpovídala, ale každý večer chodila spát naprosto unavená a každé ráno ji skřítka musela z postele téměř shodit, aby vstala. Na druhou stranu toho ani na jedinou vteřinu nelitovala. Věděla, že našla profesi svého srdce a nehodlala se toho vzdát. A tak ve chvílích, kdy měla trochu času, o víkendech a občas i po nocích, když nemohla usnout, četla knihy, které jí půjčil Gregorovič.

Většinu času s nimi trávil i Mykew Gregorovič. Morgana se o něm každý den dozvídala víc a víc. Otec ho učil doma, takže nikdy nechodil do školy, a tak byl už od mala nucený vyrůstat v kolektivu převážně dospělých lidí. Díky tomu se choval na svůj věk poměrně vyspělé a Morgana by dokázala vyjmenovat maximálně tři takové, kteří s ní chodili do Kruvalu. Poté, co ho otec naučil všem základním znalostem a kouzlům, začal ho vyučovat i hůlkařinu jakožto rodinné dědictví předávání z otce na syna. Mykew byl velmi učenlivý a přemýšlivý a nikdy si nestěžoval. Morgana v něm shledala skvělého společníka, ať už k diskutování závažných témat či obyčejné nezávazné konverzace.

Každý týden psala otci a domů do Francie. Zatímco ze severu jí chodily dopisy pravidelně, čas od času i s balíčkem, z Francie dopisy přicházely nepravidelně a většinou od jejích prarodičů, pouze jeden byl napsán matčinou rukou, každopádně byl krátký a strohý. Morganě to ale nevadilo. Popravdě, nečekala nic jiného, už od mala věděla, že Ruská část rodiny se k ní chová přívětivěji. Dokonce i manželka jejího otce se k ní chovala stejně laskavě jako ke svým dcerám, i když Morgana a ona nesdíleli ani jedinou kapku krve.

Až po více jak roce ji Gregorovič pustil k něčemu doopravdy praktickému. Vzal ji na nákup hůlkařských dřev.

„Nejdůležitější je chovat se slušně. Ti blbci si totiž myslí, jak jsou skvělí, když mají parádní stromy, ze kterých se dobře dělají hůlky, ale přitom nic neví. Většinou stejně musíš sama odhadnout jaké dřevo vzít a jaké ne. Většinou tě jen dovedou ke stromu a nechají tě chvíli řezat. Blbci."

Morgana se raději nevyjadřovala. Ilya Gregorovič si myslel o většina světa, že to jsou blbci, ale poté, co odešli, mu musela dát za pravdu. Doopravdy to byli blbci, kteří neměli nejmenší tušení, jak zacházet s hůlkovým dřevem, jen nadšeně brali peníze od těch, kteří to věděli.

Kdo ale podle Gregoroviče nebyl blbec, ale naopak vyděrač, byli prodejci na černém trhu. „Tak jo, děvenko. Občas postě nemůžeš normálně koupit to, co potřebuješ, takže na to musíš jít jinak. Tam, kam jdeme, ti nedoporučuju chodit samotné a už vůbec ne v tomhle ohozu," zkritizoval jí oblečení. Morgana se podívala na své aristokratické šaty a povzdechla si. Tohle byla jedna z mála věcí, kterou ji matka naučila, a říkalo se tomu styl. „Budeš vidět na kilometr daleko a každej si tě označí za kořist. Takže bejt tebou, převleču se." Morgana si znovu povzdechla, ale nakonec přikývla. Vytáhla z pláště hůlku a ležérně s ní mávla podél své postavy. Šaty najednou zplihly a vypadaly naprosto obyčejně a všedně. Měly vybledlou černou barvu, stejně jako plášť. Po klepnutí hůlkou zmizel klobouk a po šíleném zírání Gregoroviče na její vlasy si změnila i účes. „No vidíš, děvenko, jak ti to jde. Teď si nandej kapuci a buď zticha."

Celou tu dobu stáli v zapadlé uličce v jedné z nejhorších částí Moskvy. V chvíli, kdy Gregorovič uznal, že je Morgana připravená, vytáhl hůlku a poklepal na zeď před nimi. Nejdříve se nic nedělo, nakonec se zeď zavlnila a před očima se jim objevily oprýskané dveře. Gregorovič otevřel dveře a zazubil se. „Dáma první."