The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

13 | Vánoce

Morgana nadšeně rozrazila dveře dámského křídla. Zá zády jí plul obří lodní kufr. S rudými tvářemi a zabalená od hlavy až k patě do několika vrstev pozdravila spolužačky a došla do pokoje. Tam kufr s velkým žuchnutím spadl na zem. Najednou se rozrazily dveře a přiběhla Anna.

„Já věděla že seš to ty! Nikdo s kufrem tolik netříská!" začala nadšeně ječet. „Konečně jsi tady. Byla jsem tu skoro sama. Byla tu hrozná nuda!" Anna se natáhla na Morganinu postel a chvíli jen ležela. „No, ale i tak jsem si sehnala dárek. Doufám, že budeš milovat. Budeš si ho moci užít... no, příští školní rok."

Morgana se na Annu překvapeně podívala. „Příští školní rok? To buď budu na škole nebo budu pracovat."

Anna se potutelně usmála a zvedla se z postele. „Přesně tak." Chvíli Morganu sledovala s přivřenýma očima a provokativním úšklebkem. „Chceš vědět, co to je?"

„Jasně, že to chci vědět!"

Anna se zasmála stylem ‚muhahaha' a skočila na svou postel. „Dobře, řeknu ti to. Ale nesmíš mi tu omdlít!"

Morgana se zasmála. „Máš nějakou víru v ten tvůj dárek."

Anna se skoro až urazila. „Tseh! Ještě uvidíš! Budeš valit oči!"

Morgana už se zvládla svléct a převléct se do pohodlného oblečení. Uniformu nechtěla vidět, dokud nemusí. „Tak mi to řekni!" zažadonila a Anna se jí znovu zasmála.

„Tak dobře," posadila se na postel a uklidnila se. Ve skutečnosti byla tak strašně natěšená, až Morganě řekne, co pro ni má. Nejskvělejší dárek, který kdy komu dá. „Říkala jsi, že budeš studovat nebo pracovat. No, já jsem ti zařídila takový místo... no, budeš jak studovat, tak pracovat." Snažila se Morganu napínat a taky se jí to dařilo. Morgana očekáváním skoro až nedýchala. Vůbec netušila, co jí mohla sehnat. Studování a pracování zároveň? „Výrobce hůlek Gregorovič shání učedníka a máma s tátou ho trochu znají, a tak jsem toho tak nějak využila a dohodila jsem tě tam!" Ta věta z ní vypadala takovou rychlostí, že skoro neoddělovala slova, vůbec se nenadechla, a nakonec ještě zvládla ječet nadšením.

Morgana chvíli jen sledovala Annu, která nadšeně dělala ‚ííííííííííí', a vůbec nechápala co se děje. „Počkej," zarazila ji, „to myslíš vážně?" Zvedla se z postele, na které seděla a jen na Annu koukala. Anna na chvíli přestala ječet, přikývla a pak zase pokračovala ve vydávání pištivého tónu. „To si děláš srandu! To je naprosto úžasný! Miluju tě, jsi naprosto dokonalá!" Morgana z toho byla tak vykolejená, že nedokázala říct nic víc. Jen tak stála a koukala před sebe. Práce snů. Bude vyrábět hůlky. „Tohle... já ani nevím, jak ti poděkovat."

Anna se zahihňala. „Stačí, když omdlíš."

„Promiň, to asi nezvládnu. Ale v jednu chvíli jsem tomu byla blízko. Úplně se mi zatočila hlava." Morgana si zas sedla a jen s úsměvem koukala před sebe. „Tohle je ten nejlepší dárek, který mi kdo mohl dát. Myslím to vážně. Pochybuju, že by tě někdo jiný kdy trumfnul."

„Já vím! Proto jsem tak nadšená!" Anna si dopřála ještě pár sekund dělání ‚ííí' a pak toho konečně nechala.

„Každopádně po tom tvým nadšení mi ještě pár dní bude pískat v uchu," zasmála se Morgana a promnula si ucho, které zachytilo tu největší dávku Anninýho nadšení. Anna nadšeně seděla na posteli a usmívala se. „Hádám, že teď je asi řada na dárku ode mě pro tebe," nadhodila Morgana a začala se přehrabovat v kufru. Byl očarován nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, a tak jí chvíli trvalo, než našla to, co hledala, mezi vším tím bordelem. Vytáhla malou sametovou krabičku temně zelené barvy, která byla přepásána rudou stuhou. Podala ji Anně a ta opatrně rozvázala stuhu.