The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

24 | Bez vzpomínek

Mykew usnul v křesle, které přitáhl k posteli. Dával na děvče pozor. Aby si zkrátil čas, dal se do čtení knihy, ale když usnul, vypadla mu z ruky a zavřela se. Probudil se brzy ráno s bolestí za krkem. Mátožně došel ke stolku pro vodu a pak se protáhl. Měl pocit, že se rozpadne, když tím krkem ještě trochu zahýbe, ale donutil se krk pomalu procvičovat. Sedl si zpět do křesílka a zadíval se na Morganu. Ta v poklidu spala a někdy během noci přestala přerývavě a mělce dýchat a začala dýchat zhluboka a pomalu, jako by spala. Mykew si rychle skočil udělat snídani, ale Morgana nebyla vzhůru ani když se vrátil. Začínal být trochu znepokojený, že od včerejšího odpoledne je Morgana v bezvědomí, ale rozhodl se s rozhodnutím počkat na otce. Znovu se posadil do křesla, a zatímco ukusoval snídani, našel rozečtenou stránku a dal se znovu do čtení.

Ze čtení ho vyrušil až dívčí vyděšený hlas. „Kde to jsem? Kdo jsi?"

Mykew se vylekal a knihu téměř odhodil, ale pokusil se zachovat klid. „Morgano, bude to v pořádku, já," začal povídat, ale dívka z ničeho nic vyskočila z postele.

„Jak víš, kdo jsem?! Kde mám hůlku?" Její výraz se změnil z vyděšeného na odhodlaný. „Vrať mi mou hůlku."

Mykew přikývl a obrátil se k nočnímu stolku. Morgana si jeho pohybu všimla a na stolku viděla ležet svou hůlku. Lehce pokrčila prsty a hůlka se bleskově ocitla v její ruce. „Kdo jsi, kde jsem a co chceš?" začala Morgana opakovat předchozí otázky, ale tentokrát s hůlkou v ruce namířenou na Mykewa.

Mykew zvedl ruce k hlavě. „Klid, všechno ti vysvětlím, ale přestaň na mě mířit. Navíc, nevěděl jsem, že takhle hravě ovládáš bezhůlkovou magii." Pohled jí oplácel a nehodlal uhnout. Morgana měla hůlku v ruce, a tak ho ani nenapadlo sahat pro tu svou, Morganino kouzlo by ho udeřilo do hrudi dřív, než by jeho ruka doputovala ke kapse s hůlkou.

Morgana se na něj zamračila a kývla. Složila hůlku a čekala. Mykew opatrně stáhl ruce dolů a posadil se do křesla. „Ty si nic nemapatuješ?" zeptal se lehce zmateně, nechápal, jak mohla jen tak všechno zapomenout. Nemohla se přeci tolik bouchnout do hlavy. Odpovědí mu bylo její jemné zavrtění hlavou. „Já, no... pracuješ pro mého otce, výrobce hůlek Gregoroviče. Včera jste byli obstarávat dřevo na hůlky, ale když jste se vrátili, otec tě nesl v náručí. Omdlela jsi a od té doby jsi spala. Až do teď."

Chvíli bylo v místnosti ticho. „Takže," začala Morgana formulovat své myšlenky, „jsem omdlela? A nic si nemapatuju?"

Mykew přikývl. „Tak mi to řekl otec."

V místnosti se znovu rozhostilo ticho. Jen na sebe beze slov koukali. Morgana sledovala Mykewa s podezřením, že jí něco neříká, zatímco Mykew se na ni díval s obezřetností; Morgana byla skvělá čarodějka a očividně zvládala i bezhůlkovou magii, a vzhledem k tomu, že si nic nepamatovala a měla ho za nepřítele, nehodlal z ní spustit oči, dokud nebude všechno zase v pořádku.

Na chodbě se ozvaly kroky a pak někdo stiskl kliku u dveří. Morgana na ně ihned namířila hůlku, Mykew byl ale stejně rychlý. Čekal, že by se něco takového mohlo stát. Vytáhl hůlku a také namířil na dveře. „Protego!"

Morganino zaklínadlo se ztratilo v průhledné zábraně.

„Mykewe, co to má znamenat?" zahřímal hlas zpoza dveří. Starý Gregorovič rozrazil dveře a zůstal překvapeně stát při pohledu na dva mladé, kteří na něj mířili hůlkami. „Můžete dát laskavě ty hůlky pryč? Ještě jednou se stane něco takového a zlomím vám je!"

Morgana překvapeně zamrkala; nečekala takovou reakci. Mykew poslušně hůlku uklidil. Věděl, že otec nemá rád útočná zaklínadla v domě – kdo by měl, když rozbíjí nábytek.