The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

23 | Zdravotní důvody

„Copak, děvče?" zeptal se téměř ihned Gregorovič s povytaženým obočím.

Morgana noviny ihned zavřela a přibouchla je ke stolu, aby neviděli, kam se dívala. „Já... to nové koště. Je NAPROSTO skvělý," snažila se to zachránit a vypadat víc zaujatě, než vy skutečnosti zaujatá byla.

Peter Hughes vypadal nadšeně. „Vy létáte, Morgano?"

„Já, no, moc ne, ale zkoušela jsem to. Bavilo mě to. Měli jsme povinné hodiny létání, ale na hraní famrpálu jsme museli mít povolení od rodičů. Tedy, jen dívky musely. Je to prý nebezpečný sport... a matka mi to nikdy nepodepsala, takže jsem chodila jen na hodiny létání. Ale vždycky mě to hrozně bavilo." Očima nervózně přelétela z jednoho muže na druhého. Většinou dokázala skrýt své pocity, ale tohle bylo něco natolik nečekaného...

„To je škoda," přitakal jí Hughes, „třeba byste byla hvězdou." Pak se zasmál. „Ale to byste třeba pak neseděla tady s tímhle bručounem!" Začal se řehtat.

Gregorovič zavrtěl hlavou. „Petere," oslovil ho přátelsky, „už budeme muset jít. Musíme zvládnout i jiné věci než se tu s tebou vykecávat."

„Samozřejmě! Ale ještě se tu zastav. Budu tu do konce měsíce, tak kdybys něco potřeboval nebo si jen chtěl zajít na sklenku ohnivé whisky... budu tady. A pokud ne, dříve či později se vrátím."

Gregorovič kývl hlavou na znamení díků a pak pobídl Morganu k odchodu. Hughes vzal noviny ze stolu a nabídl jí je. „Pokud si je chcete dočíst, můžete. Je to starší vydání. Ještě někdy z července, ale sovy, které za mnou létají, se občas zatoulají, když se tak často přemisťuji. Každopádně už jsem je přečetl. Pokud je chcete, jsou vaše." Na táhl k ní ruku s novinami a Morgana je po krátké chvíli zaváhání převzala a schovala do hábitu.

„Děkuji vám," usmála se na něj vděčně, ale když se otočila, výraz se jí změnil na až nečekaně vážný. Byla si jistá, že si toho Gregorovič všiml, ale nedal to najevo.

„Jdem," zavelel nakonec, a ještě se rychle rozloučil s Hughesem. „Snad se ještě letos uvidíme."

Dveře za nimi zapadly a nikdo nic neříkal. Gregorovič začal mluvit až poté, co vypadli z té potemnělé části města zpět na mudlovskou ulici.

„Co to mělo bejt?"

„Co jako?" snažila se Morgana dělat blbou, ale věděla, že jí na to neskočí. Ilya Gregorovič byl nesmírně chytrý a všímavý muž, i když dost často působil nevrle a ignorantsky.

„Nedělej ze mě blázna, holka, nejsem blbej. Viděl jsem to. Nešlo o žádný koště. Od tý doby, cos viděla ty noviny, se tváříš jak na pohřbu." Zastavil se a probodl ji pohledem. „Holka, jestli máš nějaký tajemství, chápu to. Všichni máme tajemství. Na druhou stranu, ten tvůj pohled se mi ani za nic nelíbil. Pokud to je doopravdy tak černý, chci to vědět. Nechci mít někoho takovýho v obchodě, pokud nevím, s čím se potýkám."

Morgana na prázdno polkla a v krku najednou měla sucho. Před očima se jí zatmělo. Ne, teď ne, proletělo jí hlavou těsně před tím, než se její tělo zhroutilo na zem. Gregorovič ihned vytáhl hůlku. Rychle se rozhlédl, jestli ho nevidí nějaký mudla, a přejel hůlkou na Morganiným tělem. Morgana otevřela oči a zalapala po dechu. Oči se jí protočily až byly vidět pouze bělma a tělo se dostalo do křeče. Začala šeptat jakási slova, ale Gregorovič jí nerozuměl. Vyzkoušel několik různých kouzel a zaklínadel, ale žádné nefungovalo. Zachoval klid. Byl zvyklý se setkávat s neobvyklou magií. Hůlky samovolně občas něco vykouzlily, něco zvláštního a neznámého, ale nikdy z toho necítil nic tak temného.

„Expecto patronum," zašeptal a namířil Morganě hůlku do úst, zatímco si v hlavě vybavoval svou nejšťastnější vzpomínku. V ní mu podávali jeho syna. Byl jen několik chvilek starý, ale nebrečel. Byl zachumlaný v dece a bystře koukal. Z hůlky vyletěl stříbrný paprsek, prostoupil do děvčete a pak zmizel. Morganino tělo se uvolnilo a končetiny jí spadly zpět na studený chodník.

„Tak jo, děvče, vypadá to, že probouzet tě asi nemám. Vypadalo to docela strašidelně." Gregorovič zavrtěl hlavou a vzal dívku do náručí. Pak se ozvalo hlasité prásk a ulice najednou byla prázdná. Malá holčička, která se zvědavě dívala z okna, se snažila přesvědčit matku, že ještě před chvílí na ulici byli muž se ženou, ale matka jí nevěřila.

V bytě nad petrohradským obchůdkem prodávajícím hůlky se ozval zvuk tříštěného porcelánu. Gegorovič zavrávoral, ale děvče nepustil, namísto toho se svalil na kolena a poté ji opatrně položil na zem mimo střepy. Během přemístění se mu povedlo rozbít čajový servis. Ozval se zvuk dupoucích nohou po schodech.

„Otče?" zadíval se překvapeně Mykew na svého otce s Morganou v náručí. „Co se stalo?" Mávl hůlku a Morgana se vznesla do vzduchu. Přemístil ji nad pohovku, kde ji opatrně uložil. „Doběhnu připravit postel."

Během dalších několika minut přemístili Morganu do postele a poslali vzkaz do jejího bytu skřítce, že dnes Morgana domu nedorazí. Mykew donesl džbán s vodou a bezradně se na Morganu podíval.

„Otče, co se stalo?"

„Nevím, chlapče. Stáli jsme na ulici a najednou se zhroutila k zemi. Bylo to tak nenadálé, že jsem ji ani nestihl zachytit. Když jsem se ji pokusil probrat, její tělo se dostalo až do jakési křeče. Vypadalo to jak nějaká černá magie." Gregorovič se unaveně posadil do křesla a hůlkou mávl k jedné ze skříněk. Odtud vylétla sklenka a křišťálová láhev s whisky. „To přemístění mě poněkud vyčerpalo."

„Lékouzelníci ti říkali, že se nemáš přemisťovat na velké vzdálenosti," napomenul ho Mykew.

„A co jsem měl dělat?!" vyjel na něj otec. „Měl jsem ji tam nechat se válet?"

Mykew se otočil zády k otci. Nevěděl, jestli se má raději postarat o toce nebo o Morganu.

„Jdi za ní, synu. Ať se o ni má kdo postarat, kdyby se probrala."

Mykew svého otce poslechl a vydal se do svého pokoje, kde Morganu uložili. Jinou místnost, kde by ji mohli uložit, neměli. Posadil se vedle ní a chvíli na ni jen bezradně koukal. Nakonec jí odhrnul vlasy z obličeje a sledoval, jak přerývavě dýchá. Dýchala takhle od chvíle, kdy ji otec přinesl a nevypadalo to, že by se to zlepšovalo.

Ve vedlejší místnosti zatím seděl muž se sklenkou ohnivé whisky v ruce a v druhé třímal složku s Morganiným jménem. Pročetl si její složku, ale ne celou. Četl, proč k němu chtěla na praxi, četl o jejích studijních výsledcích a četl i doporučení profesorů. Už v té chvíli věděl, že u něj má poměrně velkou šanci uspět a teď, po roce práce, si byl ještě víc jist. Co si ale nepřečetl, byla zdravotní složka. Hůlkařina byla něco, co se dalo dělat, pokud máte všech pět po hromadě a slouží vám ruce, takže její zdravotní stav nezkoumal. Za poslední rok dokonce ani neměl pocit, že by nějaké problémy, ale když teď ty papíry třímal v rukách, uvědomil si, že je jich tam o něco víc, než by jich tam měl zdravý člověk. Lokl si ze sklenky, položil ji na stolek a dal se do čtení.