The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

20 | Petrohrad

Morgana hodlala v jedné věci matku poslechnout. Doopravdy nechtěla udělat ostudu, ale záleželo jí spíš na sobě samé a přeci jen i na otcově rodině než na tom, aby neuhnala ostudu matce. I proto ležela v knihách o hůlkařině těsně poté, co dorazila do otcova sídla, se všemi se slušně pozdravila a byla uvedena do svého pokoje. Z pokoje vycházela pouze na jídlo. K obrovskému pokoji byla připojena i koupelna a ohromná šatna, takže neměla potřebu kamkoliv chodit, dokud doopravdy nepotřebovala. Výhled z okna byl pěkný, ale vzhledem k poloze sídla – sever Ruska – nebyl nijak překvapivý. Sníh. I když sídlo mělo zahradu, většina rostlin byla i na sklonku června pokryta sněhem a bez listů. Nevlastní sestry jí vyprávěly, že v červenci sníh opadne a zahrada začne kvést a v srpnu, že už bude vonět létem, ale Morgana věděla, že tou dobou už tam nebude. Otec jí sehnal menší byt se skřítkou poblíž Gregorovičova obchodu v samém srdci kouzelnického Petrohradu, v mudlům skryté kouzelnické čtvrti zvané зонт (česky „Deštník", pozn. autorky).

Morgana si svůj nový domov ale během těch pár dní poměrně oblíbila. Její pokoj nikdo jiný nepoužíval, bydlela v něm vždy, když k otci na pár dní v roce přijela. Obrovská postel s purpurovými nebesy byla ta nejhezčí postel, kterou kdy viděla. A navíc i nejpohodlnější. Stejně tak si stihla oblíbit i své nevlastní sourozence. Nechodili do Kruvalu jako ona, navštěvovali Západoruský kouzelnický institut, soukromou kouzelnickou školu pro Ruskou kouzelnickou šlechtu. Morgana studovala Kruval na přání její matky; francouzské Krásnohůlky podle ní nebyly dostatečně dobré a soukromá škola byla zase moc drahá, přece nebude kvůli své jediné dceři utrácet.

Morgana nikdy neměla odvahu se otce zeptat, proč si nechá od její matky diktovat všechna pravidla, která se jí týkají, a tak to neřešila. Byla se svým životem víceméně spokojená. A praxe u Gregoroviče bylo něco, s čím byla maximálně spokojená, nestěžovala si. Gellerta se snažila vytlačit z hlavy, pokud nechce, aby ho našla nebo jen hledala, vyhoví mu. Na to, aby pokračovala v hledání, byla až moc uražená a naštvaná. Nenáviděla ho za to, že ji nechal samotnou. A tak pokračovala ve studiu hůlkařiny, aby z hlavy vyhnala všechny myšlenky, které se mohly i jen vzdáleně týkat Gellerta.

V den odjezdu do Petrohradu byla velmi nervózní. Poté, co se se všemi rozloučila, se šla ještě porozhlédnout po zahradě. Všimla, že sněhu ubylo a někde dokonce rašily pupeny. Byla si jistá, že je zahrada očarovaná, jinak by téhle nehostinné krajině nic nevyrostlo, ale líbilo se jí to. I když byla krajina z většiny pustá a bílá, byla krásné vidět, jak se z ničeho nic sněhem proráží jaro. Věděla, že tohle místo jí bude chybět, dokonce snad víc než domov, než Francie. S pláštěm od sněhu nastoupila do kočáru a smutně sledovala bílé sídlo, jak pomalu splývá se sněhem, až nakonec opustili ochrannou bariéru, sídlo úplně zmizelo z dohledu a kočár vzlétl do oblak.

Sledovat Petrohrad ze vzduchu byla skvělá podívaná, ale Morgana si ji neužívala. Když tudy letěla naposledy, byla ještě zdrogovaná z nemocnice, a navíc v kočáře seděla s matkou.

Vystoupila na ulici a kočí vyndal její zavazadlo. Morgana mu kývnutím poděkovala, kočí se uklonil, sedl na koně a s hlasitým „hyjé" a následným prásknutím biče se vznesl a zmizel i s kočárem. Morgana se zachmuřila a vydala se ke dveřím. Odemkla a stanula v prosvětlené a útulně zařízené vstupní hale. Nikdo tam nebyl a vládl tam naprostý klid. Vzadu plál v krbu oheň a před ním se nacházela dvě křesla. Morgana vystoupala do druhého patra a zamířila k bytu C, nejvzdálenějšímu bytu od schodiště. Po odemknutí jí bylo jasné, že musí otci poděkovat. Vstupní pokoj, jež byl zároveň i obývací, byl obrovský. Vlevo se nacházel vstup do kuchyně a jídelny a vpravo se nacházela chodbička se dveřmi do několika dalších místností včetně koupelny, jejího pokoje a pokoje skřítky, která jí tu měla zajišťovat to největší pohodlí. Otec nazýval byt menším, ona ho vnímala jako poměrně dost velký na to, že tu má bydlet sama. Ale nestěžovala si. Měla čekat, že otec najde něco podobného. Nesnesl, že by jakékoliv z jeho dětí mělo žít v nepohodlí.

Téměř ihned poté, co vstoupila, přiběhla skřítka. „Má paní," uklonila se tak hluboko, až so dlouhým nosem dotkla země, „jmenuji se Pilly a jsem vám k službám." Morgana si byla jistá, že to je jedna ze skřítek, která původně sloužila v sídle a otec ji sem přesunul pro Morganiny potřeby.

Morgana přikývla a zkoumavě si skřítku prohlédla, aby ji mohla popřípadě rozeznat mezi dalšími skřítky. „Morgana," představila se poté a pověsila hábit na blízký věšák.

„Mohu vám udělat čaj?" nabídla se ihned skřítka.

„Ne, děkuji, zatím se zde zabydlím a pokud budu něco potřebovat, zavolám," odvětila s pohledem na okna. Skřítka se uklonila a s lupnutím zmizela. Morgana došla k oknu a chvíli sledovala rušnou ulici. Viděla mnoho různobarevných hábitů a zajímavých kouzlených tvorů. Kvůli tomu ruchu předpokládala, že je její byt doopravdy v samém centru čtvrti. Nakonec se odklonila od okna, vytáhla hůlku a mávla směrem ke kufru, který se vznesl a vyrazil do její pokoje. Když došla do pokoje, čekalo jí další překvapení. Pokoj byl zařízen do zlato černé a Morgana ho shledala naprosto úchvatným. Mávla směrem ke kufru, ten se hlasitě otevřel a začaly z něj létat šaty, které se samy začaly věšet do obrovské skříně z tmavého dřeva se zlatým zdobením.

Zbytek dne strávila prohlížením bytu, uklízením a doděláváním bytu. Okna teď zdobily závěsy, kuchyň byla sladěna do zelena, ne do meruňkova, a v koupelně se nacházely huňaté podložky.

Když večer usínala, nebyla nervózní, byla spokojená.

Probudila ještě v noci. Vzbudila ji jakási noční můra. Několik minut křičela a skřítka se jí snažila uklidnit. Když křičet přestala, celá se rozklepala. Skřítka byla během pár minut zpátky s čajem na uklidnění, ale bohužel nepomohl. Skřítku poslala spát, ale věděla, že ona sama už neusne. Seděla v posteli a přehrávala si vzpomínky na posledních pár měsíců. Experimentování s Gellertem, velký oblak černoty, který ji obklopil, kontrastní nemocniční bílá, sídlo jejího otce... Nemohla ten příval emocí zastavit. Nakonec usnula vyčerpaná pláčem.

Když ji ráno Pilly vzbudila, cítila se neskutečně unaveně. „Madam, musíte vstát, čeká vás pohovor," začala Pilly mluvit spěšně. Máate tam být za půl hodiny."

Morgana zamručela v odpověď a vstala. Mávla rukou a se skříně přiletěly černé šaty. Spěšně se oblékla a z donucení snědla pár soust. Nakonec to vzdala, měla pocit, že se jinak pozvrací. Zda to bylo nervozitou, vyčerpáním, nebo o sobě znovu dala vědět černá magie v ní, to nevěděla. Vypila další šálek čaje na uklidnění a vyrazila ven.

Ulice dnes ráno byla ospalá, i když byl všední den. Nebe bylo zamračené a lidi na ulici spěchali, na jako včera odpoledne, kdy svítilo slunce a všichni se procházeli a smáli se.

Morgana se zastavila před poměrně velkým a hezky vyhlížejícím obchodem. Ozdobným písmem byl v azbuce vyveden nápis nad obchodem: Gregorovičovo hůlkařství. Vešla dovnitř a někde vzadu slyšela lehce zacinkat zvonek.

„Ještě máme zavřeno," zaslechla poměrně nevrlý hlas zpoza regálů s krabičkami.

„Jsem zde na pohovor," odpověděla Morgana nahlas, aby ji muž slyšel.

Zaslechla jakési štrachání, následně pár tichých nadávek, následovalo bouchnutí, poté zvuk, jako kdyby něco shodil celou hromadu věcí, pak další nadávky, a nakonec se zpoza jedné police objevil postarší majestátní muž.

Změřil si Morganu zkoumavým pohledem. „Aha. To jste vy."