The Greater Good (Harry Potter / Grindelwald / CZ)

16 | Kletba

Poté, co se jim podařilo vylézt z tajné chodby, aniž by si jich kdokoliv všiml, a aniž by si někdo všiml, že celou dobu nebyli k nalezení, Morgana nemohla přestat myslet na to zrcadlo. Během dalších několika týdnů propátrávala různé prameny, které by mohly o zrcadle něco prozradit, ale stále nic nenacházela. Ponořila se do zkoumání původu toho zrcadla tak hluboce, jako se Gellert ponořil do hledání Bezové hůlky.

Do Laboratoře se ani jeden nedovážil. Dveře Přechodů na dané patro byly zapečetěny, schodiště bylo hlídáno a profesoři byli ostražitější než obvykle. Cítili, že se děje něco, co s sebou nese závan neznáma. Pravidla se zpřísnila a pokud nebyla pečlivě dodržována, následovaly nepěkné tresty. Kruval začal být nepříjemnější místo, než býval.

Gellert, který býval zvyklý trávit volný čas v Laboratoři, na Morganu dával pozor. Nechtěl, aby se k tomu zrcadlu vracela. Ano, také ho fascinovalo, co viděl, ale vycítil, že už by se tam neměl vracet. Bohužel ale nemohl donutit Morganu, aby přestala na zrcadlo myslet.

Po více jak měsíci Gellert konečně zjistil, jak se dostat přes hlídky na chodbách do Laboratoře. Začínal březen a vzduch začínal vonět jarem. Hradem se nesla o něco veselejší nálada, a navíc po takové době přestali profesoři být tolik ostražití. Gellert věděl, že k přístupu do Laboratoře bude muset využít tajnou chodbu. Stačilo jen nějakou chvíli sledovat hlídky a vyčíhnout si na mezeru, kdy daný úsek nikdo nehlídá. Nebylo to nic lehkého, ale poté, co uplatil jednoho z mladších studentů, aby mu poskytl téměř kompletní rozvrh hlídek, už byla téměř hračka najít nejrychlejší a nejbezpečnější cestu k tajné chodbě.

Rozhodl se neponechat nic náhodě a Morganě nic neřekl – kdyby zjistila, že chodí do Laboratoře přes tajnou chodbu, začala by chodit k zrcadlu – zrcadlu z Erisedu, jak ho nazvala – a naprosto by jí přeskočilo. Navíc bez přístupu k zrcadlu se Morgana začala vracet k normálu – bez předmětu, který by mohla blíže studovat, neměl její výzkum smysl, nedokázala pokročit dál, než už byla. Navíc se začaly blížit závěrečné zkoušky, a i proto Morgana pomalu a jistě přestávala číst knihy o zrcadlech a začínala číst učebnice a poznámky, které za celé studium na škole posbírala.

Morgana si ale po nějaké době dala dvě a dvě dohromady – překvapilo ji, že Gellert vypadá během dne velmi unaveně, ale nikdy se o tom ani slovem nezmínil, a to i když spolu trávili celé dny. Morganě netrvalo dlouho a došlo jí, co Gellert po nocích dělá, a štvalo ji, že Gellert se jí nic neřekl. Jak ji mohl vyštípat z jejich pátrání po relikviích? Proč to udělal? Nedávalo jí to spát a na zrcadlo z Erisedu téměř zapomněla.

Po dalších pár dnech, kdy nenápadně dělala narážky na Laboratoř, jí došla trpělivost. Gellert dál mlčel a ona to nehodlala trpět. Počkala, dokud všichni nebyli v postelích a sama pak potichu vylezla. Aby ji Anna náhodou dnes nenachytala při její noční procházce, nakapala jí do pití uspávací lektvar. Bude spát až do rána a neprobudila by jí ani hlasitá oslava u nich v pokoji.

Zabalila se do Kruvalské volnočasové uniformy, a potichu proklouzla na chodbu. Chvíli čekala, ale nikde nikdo. Pak ji něco napadlo. Zamumlala zaklínadlo a ťukla se hůlkou do hlavy. Pocítila, jak se jí kouzlo rozlévá od hlavy až do všech končetin. Pak ještě jednou mávla hůlkou a vykouzlila si zrcátko, aby mohla nakukovat za rohy chodeb. Pokud měla projít tajnou chodbou až do Laboratoře, musela se proplížit celým hradem a sejít jedno patro. Byl to ale menší risk, než projít všechna patra a jít přitom po schodech.

Pokaždé, když pomocí zrcátka zjistila, že někdo jde, stočila se do klubíčka a posadila se někam do rohu. Celá cesta trvala dlouho, a navíc byla extrémně nudná, Morgana si ale nemohla dovolit nějakou chybu. Kdyby jí tu někdo chytl, ještě když se zneviditelnila zastíracím kouzlem, měla by sakra velký problém.

Poté, co se dokázala doplazit přes celou školu nepozorovaná až ke vstupu do tajné chodby, ze sebe kouzlo sejmula. Teď už si byla jistá, že ji nikdo nenajde. Poklepala hůlkou na gobelín, ten v tu chvíli ožil. Morgana začala hůlkou odstrkovat vše nepotřebné ke straně, načež hůlkou naznačila, jak zvedá trs břečťanu, odhalila maličkaté dveře. Třikrát na tě zaťukala hůlkou a dveře se otevřely. V tu chvíli gobelín zmizel a odhalil vstup do tajné chodby.

Morgana se nezdržovala, chtěla být v Laboratoři co nejdřív, ale když narazila na gobelín, který skrýval vstup k zrcadlu z Erisedu, zastavila. Položila ruku na gobelín a chvíli přemýšlela... nakonec ale ruku stáhla. Ještě bude mít příležitost se tam dostat, teď musí za Gellertem. Vynadat mu, že chodí do Laboratoře bez ní.

Sebevědomě se rozešla. Potichu vyšla z tajné chodby, seběhla pár pater a rozsvítila si hůlku, aby viděla na cestu. Věděla, že tu nikdo nebude. Pokud tu jsou někde jejich profesoři, hlídají schody o pár pater výš. Zastavila se před dveřmi do Laboratoře. Slyšela odtud zvuky. Takže se nepletla. Gellert tam doopravdy je a provádí výzkumy bez ní. Zprudka otevřela dveře a vpadla dovnitř.

„Gellerte, proč jsi mi neřekl – ," začala mluvit, ale dál se nedostala. Viděla Gellertovy zlaté vlasy v kontrastu velkého černého oblaku, ne vypadalo to spíš jako inkoust. Gellert se vyděšeně otočil.

„Morg," zakřičel varovně, ale v tu chvíli se mu kouzlo vymklo z rukou. Hůlka mu odlétla pryč a kletba si začala dělat co chtěla. Skříně popadaly na zem, sklo se roztříštilo, kotlíky vybuchly. Morgana se v obraně skrčila. Natáhla ruku před sebe a vykřikla. Sklo, které proti ní letělo se změnilo na prach. Vydechla si, ale pak ucítila, jak jí něco sžírá kůži, a než stihla udělat cokoliv dalšího, černý mrak se rozlétl proti ní pohltil ji.

Komentář autorky: Ahoj! Poslední dobou nemám moc času, teď se to asi ani nezlepší. Budu se snažit sepsat jednou měsíčně kapitolu, nic ale neslibuju. Pardon. Každopádně, pokud se vám příběh líbí, budu ráda za hvězdičky, popřípadě se mi ani nebojte napsat. Pokud vám v příběhu něco nesedí, ráda to zkonzultuju. Tak šťastný nový rok!