Yoongi si nikdy nepomyslel, že by mohl skončit na takovém místě, ale stalo se. Velmorth otevřeli v roce 2004 a byla to jediná léčebna poblíž, do níž byla jeho rodina ochotná a měla tu možnost jezdit na návštěvy. Rozhodně však i přes tento fakt nebyly nijak časté, pouze velmi zřídka se objevily na měsíčním pořádku. Zvykl si ale. Přestože s tím nejdříve bojoval, samota se později stala tím jediným, co dokázal snést. Bylo mu tak dobře.
"Je čas jít, Yoongi."
Beze slov se zvedl z postele a zamířil k ošetřovateli, pod jehož dohledem byl již čtvrtým dnem. A měl ho plné zuby. Navíc jej nesnášel zase o něco víc a to s každým dalším slovem, jímž mu říkal, aby šel do společenské místnosti na odpolední aktivity s ostatními pacienty v podobě stupidních deskových her, poslechu špatné hudby a zcestných rozhovorů naprosto o ničem. Nebyl tak ani nikdo, s kým by skutečně mohl mluvit. Byl sám.
Proto se Yoongi zašil na jediné místo, v němž našel relativní útočiště a očima nezúčastněně sledoval všechny okolo sebe, když se v jeden nečekaný moment otevřely vstupní dveře do místnosti.
Do jejich počtu přibyl někdo další.
ČTEŠ
PERFECT | myg x jjk ✔
FanfictionProtože žít ve světě, kde se všichni snaží být perfektní, nechci a ani nemůžu.