PERFECT | myg x jjk ✔

∆5∆

"Odpovíš nám, Yoongi?"

Nesnášel to. Nesnášel, když se jej ptali a když musel vysvětlovat, protože moc dobře věděl, že ho nikdy nepochopí. Ostatně proto tu taky ale je.

A co měl tedy v hlavě?

"Že v době, kdy si lidé mysleli, že svět je jen pouhá placka ležící na vodě, bylo všechno mnohem jednodušší."

Díky této jediné větě jej dostal z toho bludného kruhu, v němž se již několik dní pohyboval. To odpoledne se totiž rozešel jeho směrem, přestože Yoongiho pohled mu jasně říkal, aby se otočil a dál si raději chodil v tom pitomém kolečku jako to dělal doposud, ale ne. Bohužel. Šel k němu, zatímco si směšně stahoval rukávy už tak dost vytahaného žlutého svetru a každý jeho krok byl natolik opatrný, že Yoongi znovu pocítil tu nechutnou úzkost svírající jeho hruď, která ve výsledku nakonec způsobila to, že nemohl ani promluvit.

"Víš, líbilo se mi, cos tam řekl."

Jeho hlas byl tak klidný a tichý a Yoongi, ačkoli si nepřál nic jiného, než jej jakýmkoli způsobem odehnat, to nakonec neudělal, protože v tu chvíli, kdy na něj promluvil, cítil alespoň z malé části trochu toho pochopení, jehož se mu nikdy nedostalo a snad by byl skutečný blázen, jestliže by se ho pokusil svými slovy zničit.

"Mám totiž rád antickou filosofii."