PERFECT | myg x jjk ✔

∆14∆

"Kolik ti vůbec je?"

Yoongiho tahle otázka zaskočila. Jen tak, prostě zničehonic se zeptal na jeho věk. 

"Dvacet," odpověděl. "Je mi dvacet."

"Fakt?" Povytáhl Jungkook obočí a Yoongi jen přikývl. Je mu dvacet, ale kolikrát si přijde, jako kdyby byl na pokraji života.

"To bych neřekl," pousmál se Kook. "Mně je sedmnáct."

Sedmnáct?

Zase ta úzkost.

Je mu jen sedmnáct.

A je na takhle nechutném místě.

Yoongi se zhluboka nadechl.

"Sedmnáct, jo?" zamumlal. 

"Mhh, jo. Měl jsem narozeniny před měsícem."

Yoongi sledoval, jak se výraz ve tváři Jungkooka měnil. Očividně za to mohly vzpomínky, které se pojily s jeho narozeninami. A pravděpodobně nebyly příliš pěkné.

"Jsi v pohodě?" optal se Yoongi, jakmile si všiml lesku v jeho očích. Rozhodně nebyl připravený na žádný pláč, to fakt ne.

"Jo, jasně. Jen... Nebylo to přesně podle mých představ. A ani podle představ druhých."

"To mě mrzí." Vážně nemohl uvěřit, že ta slova skutečně vyslovil nahlas. Naučil se neprojevovat lítost a nic s tím spojené rovněž... Jenže představa slz jej děsila. Nikdy nevěděl, jak se pak v takových situacích chovat.

"Já své dvacáté narozeniny strávil tady. Taky nic podle mých představ, nejsi v tom sám."

"Dostal jsi tu něco? Třeba dort?"

"No jestli se tomu tak dá říkat."  To, co dostal, se dortu podobalo opravdu jen vzdáleně. Ale nestěžoval si, protože ani nečekal, že by jeho narozeniny bral někdo na vědomí.

"Ten můj měl zase dvě patra. Hotová čokoládová bomba se spoustou svíček."

"Asi ti závidím?" Yoongi nikdy nic takového neměl. Dvoupatrový čokoládový dort si mohl pouze představovat.

"Vyhodil jsem ho."

"Cože?"

"Ten dort. Skončil v koši."