PERFECT | myg x jjk ✔

∆17∆

Yoongi jako už tolikrát předtím seděl sám, přehlížený všemi okolo, zatímco Jungkook byl od něj na druhé straně místnosti, naprosto mimo realitu, opět bloudící v tom jeho pomyslném kruhu stále jedním a tím samým směrem. Ruce měl po celou dobu překřížené na hrudi a hrbící se podle všeho snažil udržet poslední zbytky tepla, co mu dopřával svetr šedé barvy. Byl pomalý. Vrávoral. Protože jeho nohy byly až příliš slabé na to, aby jej udržely.

Jednoduše dokonalá kopie toho, jak vypadal několik prvních dnů po jeho příchodu. Ztracený.

A Yoongi ho jen sledoval. Nešel za ním, nic, pouze se díval a přemýšlel nad tím, co je špatně. Co je špatně, že ani on není schopný se zvednout a něco udělat. Pomoct mu najít cestu.

Nechápal, co se stalo.

Nechápal, proč se jej jeho mysl rozhodla trápit.

Zažíval totiž znovu ty stejné pocity.

Úzkost.

Úzkost, co mu stahovala hrudník a přívod vzduchu se pro něj stával omezeným.

Nejistotu.

Opravdu si přál zmizet a prostě nebýt.

Znechucení.

Všemi a vším. Jím samým.