∆37∆

388 59 4
                                    

Bylo to krásné.

Po dlouhé době necítit už téměř nic. Emoce, vlastní tělo... Celé jeho já se stávalo dokonale otupělým a to on vítal s otevřenou náručí.

Ležel tak ve své posteli a pouze čekal. 

Oči měl plné slz a jediné, co ho v daný moment trochu frustrovalo byl fakt, že nevěděl, zda jsou zapříčiněny úlevou nebo obavami z toho, co bude následovat.

V hlavě měl díky tomu najednou spoustu myšlenek, ale snažil se jimi nenechat ovlivnit.

Bylo mu totiž jasné, že každou chvilkou se to celé mohlo zvrhnout, ale doufal. Doufal v to, že už brzy bude konec veškerému jeho trápení, strachům, úzkostem, panice a celé jeho existenci. 

Nezvládal již více fungovat.

Proto se ještě předtím ujistil, že množství léků, bude zcela dostačující.

Jenže pak...

Zničehonic.

Navzdory jeho ochablosti se zprudka posadil, zhluboka se nadechujíc. 

Zpanikařil a to v jeden krátký okamžik.

Jelikož jeho žaludek se rozhodl protestovat.


PERFECT | myg x jjk ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat