PERFECT | myg x jjk ✔

∆25∆

Yoongi byl z ošetřovny propuštěn po týdnu. Jestli se cítil líp... Sám netušil. Byl podivně otupělý a vinu dával novým lékům, které jej nutily ke spánku. No navzdory jeho únavě se musel povinných dvou hodin ve společenské místnosti zúčastnit. A rozhodně nebyl připravený na nic z toho, co se událo.

Sotva totiž ustál, když se na něj Jungkook pověsil. A Yoongi nebyl schopný se donutit k nějaké reakci. A už vůbec nebyl zvyklý, že jej někdo objímal. Tak vřele. Přesto zůstával bez pohnutí.

"Kde jsi kruci byl?" 

Yoongimu se vybavilo, jak se jednou takhle ptal on jeho. Kde byl... Na ošetřovně, protože mu nebylo dobře, to bylo jeho vysvětlení následované ujištěním, že už je v pohodě. Jenže Yoongi se v ten moment na rozdíl od Jungkooka nezmohl na vůbec žádnou odpověď.

"Hej..."

"Promiň," zamumlal jen.

Jungkook si tiše povzdechl a upevnil své objetí o něco víc.

"Dělal jsem si starosti. Nikdo mi nechtěl nic říct."

Teď však v jeho hlase byla slyšet úleva. A Yoongi věřil tomu, že to myslí upřímně. Že se opravdu zajímal a to jej zahřálo u srdce způsobem, v nějž už nevěřil, že jej ještě někdy pocítí. A tak donutil své paže k pohybu a objetí mu opětoval. Nedokázal si sice vůbec vybavit, kdy naposledy někoho objímal, no byl překvapený tím, že ten hnusný pocit, který se v něm na několik dní usadil, začínal pomalu mizet v podobě pozvolného utlumení. Nechápal to, vůbec ne, no rozhodně si nijak stěžovat a ani pouštět Jungkooka nehodlal.