PERFECT | myg x jjk ✔

∆23∆

Probral se z neklidného spánku. Konečně. Snad jako by měl noční můru, jen si nedokázal vůbec nic vybavit. Srdce mu zprudka bušilo a na spáncích cítil kapičky potu. Nechápal, co se s ním děje a už vůbec nechápal, proč se ten nechutný pocit úzkosti zvětšuje a zvětšuje a proč se zase jen tak objevil. Propadl tak panice. Protože tohle on nezvládal, úzkost opravdu ne.

Rychle se tak vyzdvihl na nohy a zamířil k oknu. Potřeboval vzduch. Potřeboval se zhluboka nadechnout, avšak mříže, jež mu bránily se z okna vyklonit, mu nic takového nedovolily.

Myšlenky. Najednou spousta myšlenek. Nejistota. Nezodpovězené otázky. Ta úzkost, ochromující. Naprosto jej ovládalo to, jakým způsobem se mu stahoval hrudník a jak mu hučelo v hlavě.

Nezvládal to.

Neměl sám sebe pod kontrolou a neměl ani sílu se bránit vlastnímu já.

Seděl pak na zemi, schoulený do malého klubíčka, pažemi si objímal nohy a kolena měl skrčená pod bradou. Neubránil se slzám. Ten pocit jej natolik děsil, že ho donutil křičet strachem.

Doufal, že někdo přijde dřív, než tomu zcela propadne. Než bude pozdě.