PERFECT | myg x jjk ✔

∆38∆

O několik měsíců později...

"Yoongi, máš návštěvu."

"Já? podivil se.

Tak dlouho za ním nikdo nebyl. Jeho rodina, ani jeho matka. Nečekal proto, že by za ním ještě někdo mohl přijít. Kdo by se o něj stále alespoň trochu zajímal.

Ale chápal to.

Nesnášel své okolí, nesnášel sám sebe. Kdo by o něj stál, když už v něm po psychické stránce nezbyl žádný život? Zvýšený dohled a neustále se měnící léky z něj udělaly společně s jeho pochroumanou myslí perfektní případ chodící trosky, přemýšlející pouze nad jedním.

"Čeká na tebe, tak pojď."

Nechtělo se mu, no zvědavost jej nakonec přemohla.

Jestli měl naději?

A v koho vůbec?

Je možné, že by existovala osoba, která by v něm dokázala navzdory všemu vzbudit aspoň malý plamínek radosti?

Pochyboval.

Věděl totiž, že on si nikoho takového nezaslouží. Bral to jako svůj trest za vše co udělal a za způsob, jakým smýšlel.

Pozitiva pro osobu, kterou on je, nejsou dosažitelná, natož přístupná.