PERFECT | myg x jjk ✔

∆28∆

Návštěvy. Opět.

A Yoongi měl obavy. Totiž po té poslední, kdy za ním přišel Seokjin, doufal, že na jeho seznamu se tentokrát neobjeví žádné jméno tak, jako tomu ostatně bylo do doby, než se ukázal právě Jin. Doufal, že jej nebude čekat žádné překvapení...

Marně.

Šel do návštěvní místnosti s dosti rozporuplnými pocity. Nebyl na tom dobře, jeho stav se nijak radikálně nezměnil, nezlepšil, ani nezhoršil a on moc dobře věděl, že nemá sílu na to, aby mohl mluvit s kýmkoli, kdo tam na něj čeká. Prostě to bylo zlé. Ze všeho nejradši by se vrátil k sobě na pokoj, kde by si lehl a spal by. Hodně dlouho. Nemusel by nad ničím přemýšlet, prostě nic. Klid, který má pouze, když spí...  

"Tady si sedněte, vaše návštěva za chvíli přijde."

Yoongi jen přikývl, sedající si ke stolu uprostřed místnosti, v podstatě všem na očích. 

Cítil se tak ještě hůř. A nezbývalo mu nic jiného než jen čekat. Nervozita uvnitř něj stoupala s každou uběhlou vteřinou víc a víc, jeho dech se s vzrůstající panikou zrychloval.

Dokud se neotevřely dveře. 

V ten moment se mu pod vším tím tlakem zamotala hlava a on chvíli neviděl nic jiného než tmu. Prsty pevně svíral hranu desky stolu, ze všech sil bojující s omdlením.

No ten hlas jej dokonale probral a navrátil do reality.

"Yoongi?"

Otevřel oči.

"Mami?" zamumlal tiše.