PERFECT | myg x jjk ✔

∆20∆

Ať se snažil sebevíc, nemohl Seokjina dostat z hlavy. A bylo to hrozné. Nedokázal se pořádně soustředit na nic jiného, jen na všechnu tu spoustu otázek, co měl a o nichž věděl, že nebudou zodpovězeny.

"Měl jsi návštěvu?" optal se ho Jungkook a Yoongi souhlasně přikývl.

"Taky z té své nejsem nadšený, nejsi v tom sám."

Očividně se musí tvářit naprosto příšerně, když Jungkook použil tato slova.

"Kdo za tebou přišel?" pokusil se hovor přetočit jeho směrem.

"Rodiče a brácha."

"Nechtěl jsi je vidět?" Podivil se Yoongi. Protože on by ty své navzdory všemu viděl docela rád.

"Ne. Máma opět brečela, táta se ptal i na to, v kolik chodím spát a Taehyung zase naopak neřekl skoro nic. Bylo to divný. Nechtěl jsem tam s nimi být. Navíc mi donesli spoustu čokoládových sušenek, co mamka upekla, ale já sladké vážně nesnáším a oni to moc dobře vědí. Jen si myslí, že když mě tím budou krmit, tak něco přiberu."

Yoongi je ale chápal. Svým způsobem. Jungkook vypadal, jako kdyby se měl každou chvíli rozlomit nebo že to jeho nohy už nezvládnou. On to možná nevidí, možná ani nechce... A tomu gestu se sušenkami pochopitelně nerozumí.

"Ale to je všechno asi jedno," pokračoval Jungkook. "Kdo se přišel podívat za tebou?"

Yoongi se musel zhluboka nadechnout, přičemž si nechal pár vteřin pro to, aby se jeho hlas netřásl.

"Starý známý. Už nikdo důležitý."