PERFECT | myg x jjk ✔

∆22∆

Neviděl jej několik dní a Yoongi ani po dlouhém přemýšlení nevěděl, co se stalo, že odešel tak, jak odešel. Nechtěl ho naštvat, samozřejmě, že ne, no podle všeho řekl něco, co se jej dotklo. Nebo něco, co se mu nelíbilo. Každopádně si to tak jako tak šlo ruku v ruce.

Takže měl výčitky. A chtěl se omluvit. Avšak moment, kdy jej napadlo vyslovit to promiň či omlouvám se, ho ve výsledku poměrně akorát vyděsilo. Ať totiž chtěl nebo ne, Jungkook mu tak nějak přirostl k srdci. Nechápal, jak se mu to podařilo, vůbec ne, ale stalo se a Yoongimu nezbývalo nic jiného než se s tím nějak vypořádat, přestože netušil jakým způsobem. Protože on tohle nikdy neuměl. Vlastní emoce ho děsily, a tak se je snažil za každou cenu potlačit. Jednoduše s nimi nedokáže pracovat. Něco takového je nad jeho síly.

"Yoongi."

Byl natolik pohroužen do myšlenek, že si přítomnosti Jungkooka nejdřív vůbec nevšiml, až když na něj promluvil.

"Chci s tebou mluvit."

Zase to zpropadená úzkost.

"Možná si to neuvědomuješ, ale to, co jsi předtím řekl, mi ublížilo. Nejspíš chápu, co ses mi snažil říct, ale i tak si nemůžu pomoct a necítím se kvůli tomu dobře."

"Promiň mi to."

"Už v pohodě." Pokusil se Kook o úsměv. "Jen příště... Vol jiná slova. Prosím."