PERFECT | myg x jjk ✔

∆36∆

Utrpení.

Takhle by nazval Yoongi všechny následující dny, kdy už po přítomnosti Jungkooka nebylo ani památky a on opět zůstal naprosto sám.

Jo, chyběl mu. 

Neměl nikoho, s kým by mohl mluvit. Nikoho, komu by si mohl postěžovat a říct, jak tohle všechno nesnáší. Chyběla mu jeho povzbuzující slova, ačkoli jejich reálnost byla nulová, ale i tak byla svým způsobem v těžkých chvílích utěšující. 

Nikdo se jej ani nepřišel upřímně zeptat, jak mu je. Jestli se cítí lépe. Z jejich hrané starosti pociťoval akorát povinnost se optat. Uzavíral se tak do sebe opět více a více a nebyla žádná možnost, že by jej dokázal v tomto samovolném procesu někdo úspěšně zastavit. 

Snažil se proto myslet na to, co mu Jungkook řekl, když se s ním loučil. Snažil se dostat na tu vlnu odhodlání, která z jeho slov byla natolik zřetelná, až ho to překvapilo. Snažil se o to sakra moc, ale ať chtěl jakkoli, nešlo to, nebyl toho schopný a všechny jeho vzpomínky se stávaly každým dnem akorát zastřenějšími a to zlo uvnitř něj pomalu, ale jistě vítězilo. 

Nakonec přestal užívat i nové léky, které měl a schovával je na bezpečné místo v jeho pokoji.

Připravoval se na to nejhorší.

Připravoval se na moment, kdy prohraje sám se sebou.