PERFECT | myg x jjk ✔

∆11∆

"Proč zrovna jeskyně?"

"Co já vím? No rozhodně je to nejlepší podobenství."

"Bez tak tomu nerozumím," zamumlal Jungkook. Cítil se před Yoongim vcelku trapně. Sotva pochopil, o čem mluvil na sezení a teď... To nebylo o moc jiné.

"Je poutník a osoba v řetězech. Je ten, co vyčnívá a stádo hloupých oveček. Poutník opustí jeskyni, ve které doposud žil a pozná skutečný svět, zatímco ten v jeskyni zůstává a i nadále sleduje stínové divadlo. Nikdy proto nevidí to, jaké věci doopravdy jsou. Za to ten, co odešel, je vidí moc dobře a vrací se zpět. Mluví o tom všem co viděl a snaží se ostatní přesvědčit, aby jej následovali. Ale zabíjí ho. Proč?"

"Vyděsil je?"

"A?"

"Pokusil se zničit to, v čem doposud žili a co znali. Zničit... Jejich pravdu a přesvědčení."

"A co z toho plyne?"

"Aby každý raději zůstal v pozadí," zamumlal Jungkook.

"A nesnažil se o nemožné. Víš, můžeš si myslet co chceš, můžeš mít i pravdu, můžeš si myslet, že to dokážeš, ale pokud nejsi dostatečně silný, tak tě ostatní zadupají do země."

"Proto jsi tady?"

Yoongi se usmál.

"To je trochu jiný příběh, který nechceš slyšet."

"Co když ano? Co když... Ho chci slyšet."

"Říkám, že nechceš. A já o tom ani mluvit nehodlám. Už tohle bylo svým způsobem dost."

"Yoongi?"

"Nechci se o těchto věcech bavit, jasný?"

Jungkook jen pokýval hlavou, odvracejíc pohled raději jinam.

"Promiň," hlesl. Nechtěl totiž Yoongiho naštvat, a on tak teď bohužel vypadal.

"Myslím, že bude lepší-."

"Nikam nechoď," skočil mu však Yoongi do řeči, už o mnoho klidnější.

"Jak jsi věděl..."

"To je jedno. Prostě tu zůstaň, prosím."

Jungkook se nemohl ubránit tomu malému úsměvu. Po dlouhé době.