PERFECT | myg x jjk ✔

∆33∆

Ve Velmorthu zažil Yoongi dosti nepříjemných chvil. Ale jestliže by měl z těch všech vybrat tu nejhorší, byla by to s největší pravděpodobností ta dnešní, kdy se jako vždy zprvu zdálo všechno v pohodě, ostatně tak jako vždycky.

"Dneska mi není nejlíp," zamumlal Jungkook zničehonic, načež si hlavu opřel o pokrčená kolena.

"Chce se mi spát. Hrozně moc," pokračoval. "Ale neusnu, nejde to."

S povzdechem zavřel oči.

"A je zima."

Ve skutečnosti nebyla, ale on se i tak klepal, jako kdyby zažíval mrazy.

"Myslím, že bys měl jít radši na pokoj, Kookie. Nejspíš si nemocný."

Jinak si to Yoongi nedokázal vysvětlit.

"Z ošetřovny za tebou určitě někdo přijde a-."

"To je zbytečné," skočil mu Jungkook do řeči. "Věř mi, já to vím moc dobře."

"Dobře." Yoongi se s ním nehodlal dohadovat, to opravdu ne. "Ale běž si aspoň lehnout, prosím."

"Mhh, jo... To asi- to bude nejlepší." K jeho překvapení Kook souhlasil, ale spletli se v jejich úsudku oba dva. Naprosto. Protože jakmile se Jungkook vyzdvihl na nohy a udělal pár kroků vpřed, tak jej zradily.

Yoongi to ve svých představách viděl již několikrát. V jeho paměti měl stále výjevy toho, jak chodil v tom jeho málem kruhu a i ta úzkost, již pociťoval, kdykoli se na něj podíval, byla naprosto stejná.

Jenže teď to byl místo ní strach, co jej v tom jednom momentě ochromil.

V momentě, kdy se Jungkook svezl k zemi.