Prolog

3.4K 163 3
                                    

Stála jsem ve svém pokoji a připravovala se do boje. Začíná v jedenáct. Večer. Proč taková holka jako já bojuje? Proč třeba nejdu na rande? Vysvětlím to.

Flashback

Pětiletá Clare seděla se svými rodiči v divadle. V takovém malém, útulném divadle kam skoro nikdo nechodí. Byla to pro tátu dívky nejlepší zemská zábava. Cítil se tam jako doma. Každý pátek tam se svou ženou a dcerou chodil. A tento pátek měl být výjimečný. Na rozloučenou. On totiž nebyl tak úplně člověk. Zítra měl na rok odjet do svého království.

Po skončení představení se všichni tři vydali do jedinečné kavárny. Muselo se tam jít temnými uličkami. A k tomu tam bylo slyšet nepříjemné, možná i strašidelné zvuky. ,,Tati, bojím se!" vykřikla Clare. To už se zdálo rodičům divné, protože jejich holčička byla na svůj malý věk nebojácná. Ale i oni věděli, že tu něco nehraje.

Ze stínů vycházeli postavy v kápích a pláštích. Byli ozbrojení. Začali na otce střílet. Jemu to nic neudělalo. Zasmál se: ,,Chcete naše peníze, cennosti? Vy zloduši!" Největší z nich promluvil: ,,Ne, chceme Vás, pane. Jděte s námi."
,,Mě nikdy nedostanete! Jsem Loki, bůh lží a klamů! Nikam mě odvádět nebudete! Máte se mi klanět!"
Padouchům se to očividně nelíbilo a tak napadli. Ária a Clare se chtěly schovat, ale byly v obklíčení.

Po pár minutách byli všichni "zlí" vyřízení. Nebyli mrtví, ale naprosto živí také ne. ,,Holčičky, můžeme jít." Nejdřív pomalu vyrazili. Za chvíli se však ze zhora ozval výstřel. Loki ho nestihl zabrzdit. Kulka přistála Árii do srdce.

Následujícího dne táta odjel. Ani se nerozloučil. Vlastně toho dne vůbec nepromluvil. Jen mě předal strýčkovi Gregorymu, nechal mi vzkaz, ze kterého jsem nic nepochopila, protože byl nejspíš napsaný v jazyce neandrtálců a odjel na Asgard. 

Jsem Lokiho dcera. Ano. Ne, nevypadám jako egoistický bůh. Vypadám jako normální člověk. Většinou se tak i cítím. Vůbec se divím, že neovládám magii. I kdybych ovládala, neumím s ní. Vím jen o své síle, rychlosti, trpělivosti. Jsem odolná. A asi jsem i nesmrtelná.

Před nedávnem se táta vrátil na zem a skoro zničil moje město. Změnil se. Je mi ho líto. To všechno se nejspíš stalo kvůli smrti Árie. Chtěl se lidem pomstít za to, co udělali mé matce. Ne. Bylo mi ho líto. Nevzpoměl si na mě. Na svou milovanou dceru. Dříve mě to hrozně bolelo, ale časem jsem si zvykla.

Strýčka mám moc ráda, ale on je na vozíčku a moc se o sebe nepostará. Ano, jídlo si občas připraví a přepravovat se také dokáže, nemá však práci. Nikam ho nechtějí příjmout. Dostává nějaké peníze, ale  vůbec to nestačí. Maximálně na větší část nájmu. (Bydlíme v příjemném domečku na okraji New Yorku.) Tak jsem měla jít na vydělávání já. S mým rozumem bych došla daleko, ale opět se na tom ukázali peníze. Nechtěli mě bez nich na školu vzít. Skončila jsem u hackerství. Přes internet jsem kradla špinavé prachy. Ale chtěla jsem využít i nevelkou moc, kterou mám díky otci. Proto ty boje. Na nich skoro nevydělám, ale zábava to je dobrá. Skvělá.

Uslyšela jsem zvonění. Strýček zakřičel: ,,Zlatíčko, to bude asi pošťák. Pojď sem dolů a otevři." Rychle jsem se dooblékla a vyrazila dolů. Sprintem  jsem zkonala všechny schody. Otevřela jsem dveře. Za nimi doopravdy stál mile vypadající pošták. Předal mi dopisy a odešel. Většina dopisů se týkala účtů. Ty jsem předala Gregorymu a vrátila jsem se do pokoje.

Ale byl tam jeden pro mě. Kdo mi může posílat dopis? Kamarády ani kluka nemám. Dokonce nemám nepřátele. Rodina? To je jen táta a strýc. Účty platit nemusím. O bojích se nikdo dozvědět nemohl. Nevím. Obálka byla černá a místo známky tam byl divná, červená pečeť s medúzou. Místo hlavy měla ta medúza lebku. Nechutné. Přesto jsem psaní otevřela. Obsah mě silně překvapil.

Slečno Laufeysonová,
oznamujeme vám, že jste byla přijata do tajné organizace pod názvem Hydra. Nepotřebujete o ní vědět nic. Jen o vašem povolání. Budete nám dělat agenta a hackera. Odměna je vysoká. Přivedeme Vám otce a dostanete vysoký plat. Není možné vycouvat. První schůzka je dnes v jedenáct večer u Mayerson street. Pokud nepříjdete najdeme si Vás.

To není pravda. Tam musím. Najdou tátu. Jak se dostanou do Asgardu? Chci to vůbec? Nevím. Ale peníze potřebuju..

Dneska však přijít nemůžu. Mám boj. Když mě potřebují, ať si počkají do zítra.

Popadla jsem vak, rozloučila se se strejdou a vyběhla ven. Do bojiště jsem to měla jen pár kilometrů tak jsem se rozhodla tam dojít.

,,Dámy a pánové, vítejte Clare Laufeysonovou! Je naše neporazitelná favoritka! Dnes proti ní vystoupí Kyle Francis! Pamatujte: u nás je to boj na život a na smrt." Vedoucí k nám přistoupil, podal nože a popřál štěstí.

Byla jsem stokrát rychlejší a silnější než on. Lehce jsem se mu vyhýbala. Lehce jsem mu dávala rány. Neškrábl mě. Ani se mě nedotkl. Do deseti minut byl mrtvý.

,,Pozor, pozor! Clare ještě není dnešní výtězkou. Přihlásil se k ní ještě jeden mohutný troufalec. Přivítejte pana Barnese!"

Překvapilo mě to. Vždy se mnou bojuje jen jeden člověk. Pravidla nedovolují více bojů za den. Ale... Toho Barnese jistě zvládnu.

Zaútočila jsem první. Nezasáhla jsem ho. Je stejně rychlý. Možná i rychlejší. Teď útočil on. K mému překvapení mě zasáhl svojí kovovou rukou. To není možné! Nebolelo mě to. Asi. Pokusila jsem se hodit nožem, ale marně. Zasáhla jsem jen tu kovovou ruku. Já ale takovou ruku nemám. Přímý zásah. Vykřikla jsem. Celkem to bolelo. Chtěla jsem, aby poznal můj hněv a bolest.

Dokázala jsem se mu pár minut vyhýbat. Dokonce se mi podařilo ho lehce uhodit. Svalil se na zem. Skočila jsem na něj a začala ho mlátit. Chytila jsem ho kolem krku a začala ho škrtit. On však byl silnější a odporoval. Za chvíli už byl on tím vraždícím strojem. Dával mi tolik ran, že jsem se nestíhala bránit. Od někud vytáhl skleněný střep a hodil mi ho do břicha. Ta bolest se nedala vydržet. Skácela jsem se na podlahu a zaúpěla.

Vzdávala jsem se. Neměla jsem dostatek síly vzdorovat. Přála jsem si umřít. Za chvíli mi ovinul ruku kolem hrdla. Bylo to nemožné. Chtěl mě zabít tím strašným způsobem. Zlomit mi vaz. Vzpírala jsem se už jenom pro diváky. Věděla jsem, že je konec. Před očima se mi začernilo a myšlenky byly zamlžené. Ucítila jsem konečný zásah a rozloučila se s tímto světem.

Jsem stále naživu? (Avengers FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat