Jsem stále naživu? (Avengers FF)

2. Zvládneš to?

Tato kapitola bude trochu zmatená, protože hrdinka se bude snažit vystihnout svoje pocity a moc jí to nepůjde. Omlouvám se za to.

,,Dýchej, jen dýchej. Co cítíš?" Už nějakou dobu jsem byla vzhůru. Věděla jsem, že už nejsem stejný člověk jako dřív. Nevěděla jsem, jestli jsem vůbec člověk. Moje oči byly rudé. Občas jsem měnila svou podobu. To jediné jsem uměla ovládat. Po probuzení jsem byla modrou, cladnou obludou.

,,Udělali jste ze mě monstrum! Vy podlí midgarďané." Sršel ze mě chlad v přímém slova smyslu. No a také se mi hlavou honily strašné věci. Vždy jsem byla slušná, ale něco ve mně  přeskočilo. Slyšela jsem myšlenky všech v místnosti. Nebáli se mě. Chtěli mě ovládnout. Mojí novou sílu a naději. Měla jsem nepopsatelnou chuť zabíjet. Pouta už mě nemohly udržet. Za chvíli jsem se z nich dostala. Vzala jsem první ostrou věc, na kterou jsem se podívala a zahájila akci. Ti, co byli v místnosti mě chtěli udržet, ale nepovedlo se jim to. Nýbrž z toho vyvázli mrtví. Na tváři mi hrál pobavený výraz. Rozesmála jsem se i když situace byla spíš k pláči.

Najednou se do místnosti vtrhlo asi deset ozbrojených členů Hydry v čele s Nerem. Na chvíli je něco zastavilo, ale brzy zase pokračovali. Nero mi rychle něco píchnul.  Na chvíli mě to paralyzovala. Ze zástupu vystoupil jeden muž. Ze všech sil jsem se snažila přečíst mu myšlenky, ale potlačoval je. Pak ke mně promluvil:

,,Кларе Лауфейсон. Какая это честь для меня. Я пришол сюда чтобы помочь вам обрести ваши способности. Дядя Неро скажет больше. Потом начнем с тренеровкой."

Kupodivu jsem mu rozuměla. Říkal: Clare Laufeyson. Jaká je to čest pro mě. Přišel jsem, abych Vám pomohl získat všechny dovednosti. Pán Nero řekne více a potom začneme s tréninkem.

,,Pan Medvjeděv ti řekl, že tě mám provést a říct vše důležité. Já ale mám důležitější věci na práci, tak jsem přivedl pana Jamese Barnese. To je náš dlouholetý, věrný agent." Přede mnou stál ten muž s kovovou rukou. Moje srdce vynechalo pár úderů. Sice minule vypadal děsivě, jako když ho ovládali, nebála jsem se ho. Teď mi nemohl nic udělat, vypadal uvolněně, ale strašil mě. Nezmohla jsem se na nic, než na tiché Ahoj. On neodpověděl a vyšel, ale slyšela jsem jeho myšlenky zdravit. Následovala jsem ho.

,,A tady je jídelna. Pojď si sednout, dáme si něco k snědku a povím ti něco o tvé misi. Pak mi můžeš dávat ohledně tohoto místa otázky." Nakonec James nebyl strašidelný ani špatný, jen odtažitý. A protože mě jedna otázka nějakou tu dobu trápila, nevydržela jsem a zeptala se hned teď: ,,Jsem stále naživu?" On mi na to odpověděl pokývnutím hlavy. Takže ano. ,,Jak je to možné? Vždyť jsi mne zabil!" Barnes se zasmál. Já si stála za svém a zeptala se znovu. Nechtěl mi to říct.

*Pohled Buckyho
Nechtěl jsem jí to říct. Bylo to celkem kruté. Mlátit holku není vůbec v mém stylu. Ale Hydra mi to přikázala.

Vlastně to bylo nějak takto: Když jsem přišel do té arény, zdála se mi slabá. Nechápal jsem, jak mohla toho chlapa tak rychle zmáknout. A za chvíli jsem to uviděl. Byla stejně silná jako já, jen neměla takový výcvik. Za chvíli byla silně oslabená. Clare se však nevzdávala a dokonce mě několikrát zasáhla. Bolelo to jak čert, ale nedával jsem to na sobě znát a pokračoval v boji. A pak když v ní nezůstaly síly, obmotal jsem svojí ruku kolem jejího krku a zlomil jí vaz. Aspoň to tak vypadalo. Normální zlomení vazu je smrtelné, ale já znal jeden fígl. Vypadá to, že je člověk mrtvý: nevnímá, není mu cítit tep, přesto je jen omráčený a při podzvednutí brady se vzbudí.

,,Tak takhle to bylo! Ty jsi mě jen omráčil?" znenadání vykřikla Clare a já sebou škubl. ,,Řekl jsem to omylem nahlas?" Člověk nikdy neví, co mu vyleze z úst. ,,Ne, neřekl. Promiň. Přečetla jsem ti myšlenky." Škubl jsem sebou podruhé. ,,Ty umíš číst myšlenky." ,,Ode dneška." Při odpovědi sklopila hlavu a tvářila se tak nevinně, že jí nešlo neodpustit. ,,V pohodě. Zapomeňme na to a ty mi ty myšlenky už nečti! Přejdeme k té misi."

*Pohled Clare
Cítila jsem se špatně. Ty síly jsem vůbec neměla mít! Debilní hydranti! Teď jim mám ještě "sloužit"?! No, tak uvidíme, co si pro mě připravili. Doufám, že aspoň dostanu to, co mi slibovali.

,,Dobrá, Jamesi, začni." ,,To bude na dlouhé vyprávění." Kluk udělal krátkou pauzu a pokračoval: ,,Ze začátku pro tebe máme celem lehkou, ale důležitou misi. Dokud neovládáš svoje nové schopnosti, budeš využívat ty staré."
,,Zase mě pošlete do boje?" neodpustila jsem si komentář.
,,Ne. A nevyrušuj! Spíš potřebujeme tvoje technické dovednosti. Půjdeš na stáž k Anthonymu Starku."
,,Kamže půjdu na stáž? Tady jsou důvody proč tam nemůžu: za 1) nevystudovala jsem vysokou a vlastně ani střední, za 2) sice moje příjmení není veřejně rozhlášené, hodně lidí ho zná a za 3) na co to sakra potřebuješ!" Ano, jít ke Starkovi na stáž je můj životní sen, ale vždy jsem věděla, že je to nemožné! James si jen povzdychl a mluvil dál: ,,Kdyby jsi nevyrušovala, víš to. Ale odpovím. Uděláme ti falešné doklady: budeš se jmenovat a Clare Jackson, bude ti devatenáct. Nepotřebuji to já, ale hydra. Budeš tam dělat asistenku, ale kromě své práce budeš z každého počítače pomalu dolovat informace a špehovat pana Starka. Za tři měsíce by jsi mohla hacknout celý systém a zničit jednoho Avengera. Zvládneš to? Pak já mám za úkol zničit Kapitána Ameriku a S.H.I.E.L.D už má Hydra v malíčku. To je asi všechno. I když... Obarvi si vlasy na blond aby tě lidi nepoznali. Vážně se podobáš Lokimu." Bojovat proti Avengers? Nelíbí se mi to, ale tu bandu také nemám v oblibě... Chápete, že jo?
,,Dobře. Díky. A barvit vlasy si rozhodně nebudu! Jen si dám paruku." Odešla jsem do tělocvičny, kde už na mě čekal pan Medvjeděv.

,,Tak jste konečně přišla!" Proč nemluví Rusky?
,,Vy umíte anglicky?"
,,No jistěže! Jen jsem vás zkoušel!" To je parchant. Protočila jsem očima a optala jsem se:
,,Tak co budeme dělat?"
,,Cvičit, Clare, cvičit. Musíme přijít na všechny tvé schopnosti i slabiny. Pak tě uděláme silnější. Budeme bojovat i meditovat." Hmm... Tak to bude na dlouho.

,,Dneska si procvičíme transfiguraci. Naučíš se, že nemusíš být jen sebou nebo ledovým monstrem," vážně mě tak nazval? ,,ale můžeš se změnit v kohokoliv. A na sobě můžeš změnit cokoliv. Začni s něčím jednoduchým. Místo kalhot a trička si udělej šaty. Soustřeď se!" Myslela jsem na tu proměnu, ale nic se nedělo.
,,Soustřeď se!" zařval. Jak se mám jako soustředit? Ale zkusila jsem to znovu, znovu a znovu. Na pátý pokus to vyšlo. ,,Dobře. A teď si vrať oblečení, které jsi měla na sobě." Za co, pane Bože, za co?

Ahoj! Moc děkuji za přečtení této povídky! Doufám, že se vám líbí a zůstane to tak i nadále.
Omlouvám se, že tu zatím nejsou akční "scény" a vtipné kapitoly, ale kdo si počká, ten se dočká. (A můj smysl pro humor se může srovnat s nulou. Ok, je trochu větší...)
Teď budou vycházet kapitoly častěji, protože je mám trochu předepsané a jsou prázdniny!