Jsem stále naživu? (Avengers FF)

6. S.H.I.E.L.D

„Kamže to jedeme?" Ptala jsem se asi po desáté Tonyho. A on mi po desáté tajemně zašeptal: „Do tajné části SHIELDu, o které ví jen několik desítek lidí. Je celkem nový."
,,Dobrá, ale pustí mě tam? Ví vůbec, že existuju?" dělala jsem si vážné starosti.
,,Ne neví. Neměl jsem právo jim to povědět. A dostat se nám tam povede. Mám totiž všechny hesla od bezpečnostních systémů. A různé klíče. A teď dáme párty!" radostně zvolal Anthony, zapnul rádio na plné pecky a prudce zvýšil rychlost auta. Já jen pochybovačně kroutila hlavou a broukala si rytmus písničky od Linkink Parku.

Zaparkovali jsme u zvláštní budovy, která mi připomínala hráz nebo vězení. Byla šedá, stará, nevysoká - nejspíš její větší část se nacházela pod zemí. Neviděla jsem žádná okna ani dveře. Bylo to výborné místo pro tajnou základnu SHIELDu. Nejen, že nikoho normálního tam nenapadne lézt, nikoho by nemělo napadnout dostavit se na toto místo. Rozkládalo se uprostřed tichého a temného lesíka, který je skoro nepřístupný.

Mělo by mě to tu děsit, ale naopak. Líbilo se mi to tu. Ten klid a prostor, vůně smrčin. Jediné co jsem slyšela bylo šustění listí, zpěv ptáků a vánek, který vířil kolem mých uší.

Trvalo nám asi půl hodiny, než jsme se do opevnění dostali. Zevnitř to nevypadalo mnohem útulněji než zvenku. Takové jednotvárné, strašidelné vězení. Nebo tmavá chodba v zapomenutém metru. Nikde tu nebyly stopy po jediné živé duši. Ale cítila jsem jejich přítomnost.

Tony ještě otevřel přibližně pět či osm dveří. A konečně se nám ukázal SHIELD v plné kráse. Pobíhali tu všemožní agenti a vědci. Nás si nikdo nevšímal, dokud sem nevkročil hodně zvláštní týpek, který připomínal piráta. Byl v černém, agentském oblečení, ale doplňoval ho dlouhý, tmavý plášť a páska nasazená přes levé oko. Jeho výraz byl nesrozumitelný, naštvaný, ale myslím si, že je takový vždy.

,,Starku? Kdo to s tebou je? Máme dohodu, že nikoho sem tahat nebudeš!" Znělo to, jako když na tebe zařve stádo zuřivých býků. Nervózně jsem se ošila a tázavě se podívala na Starka. Ten už se svíjel v křeči a se smíchem koktal: ,,To. jjje. Nick. Fury. Ře...ředi..tel. SHIELDu." On občas bývá tak nezodpovědný... Myslím, že skvělé dětství neměl a tak si teď vynahrazuje...

„Pane Fury, zdravím. Já jsem Clare. A nejsem Tonyho holka jak si nejspíš myslíte. Přišla jsem s..." nedořekla jsem to, protože od nikud vyběhla Natasha a zařvala: „To je ona! Viděla jsem jí! Bojovala proti nám! Je agentkou Hydry!" Fury se na mě zklamaně ohlédl a zeptal se: „Je to tak?" Přikývla jsem.

Seděla jsem v bílé místnosti. Vše tu bylo bílé. Kovové dveře, potažené bílou, umělou kůží, okno, přes které nebylo nic vidět, velký, prázdný stůl vyrobený z kvalitního plastu, dvě smrkové židle s mahagonovými opěrkami a žárovka, která vydávala jasně bílé světlo. Dokonce i kamery byly měly bílé zbarvení.

Za těch několik okamžiků co tu trčím, jsem si uvědomila, že nesnáším bílou barvu nebo jsem pochopila, proč můj otec nosí zelený hábit. To, co se děje v mé hlavě začíná nabírat špatný směr.

Pan Pirát se uráčil přijít! A proč vlastně? Aby se mnou promluvil? To mohl udělat, když jsem měla dobrou náladu! Ale on mi jí musel zkazit tím, že mě posadí do nevkusné klece.

,,Takže Clare. Jak dál? Jackson? Myslím, že to není tvé opravdové příjmení. Nejsou o tobě totiž žádné záznamy. Někdo je vymazal. Nechceš mi říct kdo?" snažil se Fury opatrně navázat kontakt, ale bylo vidět, že to není jeho koníček.
,,Neodtáhli jste i Tonyho?" vůbec mě nezajímalo co mele.
,,Na co by nám to bylo? A teď mi o sobě řekni vše. Úplně vše." Usmála jsem se a odpověděla: ,,S radostí."

Mluvila jsem hodinu, možná víc. Dozvěděl se o mě tolik, že mě přestal nenávidět. Nebo v to aspoň doufám. Pověděla jsem mu i to, co jsem do nedávna sama nevěděla.

,,Takže řekněte mi ještě, kde se nachází všechny základny Hydry. Tím podtvrdíš věrnost SHIELDu a budu tě moci propustit."  Mám štěstí, že mi to Nero před týdnem vyklopil. Jinak bych byla opravdu v háji...

,,První základna je uprostřed Manhattanu. Přesněji na Vasey street pod zapomenutou ventilační šachtou. Druhá se vyskytuje na konci East Capitol Street ve Washingtonu. Třetí se rozkládá na Krasnoobsks road v Novosibirsku. Čtvrtá se nachází v Münchenu, na ulici si musím vzpomenout. Pátá je dobře uschovaná v Sokovii. A ta poslední... Jak bych to měla říct. Obíhá kolem země. Je to hodně dobře utajená vesmírná stanice." krásně jsem dokončila svůj monolog. Fury měl přidat svojí nezaponutelnou lekci nebo něco podobného, ale jen lehce vyvalil oko, kývnul a dveře se otevřely. Za nimi stál mladý, pohledný agent, který mě měl přivést za Tonym.

,,Tak už od-" zasekla jsem se v půli věty, protože v místnosti nestál jen Anthony, ale i ostatní Avengers. Nohy mi zkameněly, ale já chtěla skákat radostí!

,,Avengers, to je to překvapení! Chtěl jsem vám někoho představit. A žádné komentáře, Tasho. Ale nejdřív vás všechny oficiálně představím Clare.

Já, jak jistě víš jsem multimiliardář Tony Stark.
Tady ta dívka z Ruska je Natasha Romanoff, známá pod přezdívkou Black Widow.
Máme tu i místního Legolase, neboli Clinta Bartona - Hawkeye.
Nesmím zapomenout na vyníkajícího doktora Bruce Bannera a zároveň největšího ničitele Hulka.
Tady je roztomilý staroušek, který zabloudil v čase - Steve Rogers, Kapitán Amerika.
Toto je náš nejnovější člen, další válečný veterán Sam Wilson - Sokol.
A toto je-" Tentokrát jsem ho přerušila já.

,,Strejdo Thore!" Všichni, kromě Tonyho a Thora na mě civěli, jako na blázna. Thorovi utekla jedna krokodýlí slza.
,,Clare? Clare Laufeysonová? Jsi to opravdu ty?" Rozbrečela jsem se víc než on.
,,Kdo by jsem jinak byla?"
,,Myslel jsem si, že jsi umřela! Tolik jsi vyrostla od našeho posledního setkání!"
,,Posledního setkání? A proč bych měla být mrtvá?"
,,Naposledy jsem tě viděl jako prcka, když tě táta přivedl na Asgard. Loki mi již dávno řekl, že nejsi ve světě živých. Pojď ke mě, prcku!" Přiběhla jsem ke strýcovi a ovinula jsem své paže kolem jeho mohutného těla.

,,Ale tvůj táta... Je mi to líto." Proboha. Už mi to říká druhý člověk. Možná to není můj pokrevní příbuzný a známe se sotva pár minut, ale důvěřuji mu.
,,Jak?"
,,Boj. Umřel kvůli mě a Jane. Jsem takový egoista."
,,Takže přeci v něm zůstalo dobro? To jsem ráda." objala jsem ho silněji, ale rozhodla jsem se mu dát malou facku za trest.

Lehce jsem rozmáchla rukou a dlaní mu dala do obličeje. On odletěl na druhý konec pokoje a asi něco rozbil...
,,Promiň."
,,Jsem v pořádku. Nedělej si starosti. Když se hněvám, málokdy dokážu své pocity nechat v hlavě. Pomůžu ti s tím." horší než Medvjeděv být nemůže. Snad.

,,Má tu sakra někdo nějaké další nápady!?" pokřikoval na všechny přítomné Nick Fury, když se plánovalo. Přihlásila jsem se.
,,Ano, Clare! Šup!"
,,Jelikož jsem pořád agentem Hydry, tak si myslím, že budu ta, která rozpoutá válku. Podle jejich plánu máte být všichni co nejvíce zneužití a poté s mnohými dalšími důležitými osobnostmi zabiti. Ale to nedopustím. V Newyorské Hydře připojím co nejvíce štěnic a zničím nějaké lidi. Tony se musí schovat a vydat mylnou zprávu o zbankrotování Stark indusries. Thore, bude lepší, když se vydáš za Jane. Bartone, běž za rodinou a neptej se, jak o ní vím. Bennere, musíš od toho co nejdál. Ostatní jdou do boje."

,,Plán sice není špatný, ale máš na víc. Já se vážně nehodlám schovávat v prezidentském bunkru." egoisticky pronesl Tony.
,,Ne Tony. Tím svým "schováváním" nám pomůžeš víc než dost. Tentokrát si  nezahraješ na hrdinu. Co ty na to Fury?"
,,Ukaž, co v tobě je!"

Až se všichni rozcházeli, přistoupil mě Steve: ,,Pomoc Buckymu. Nic se mu nesmí stát." Já se usmála a něžně jsem ho objala. A přidala jsem: ,,To bych nikdy nedopustila."