Jsem stále naživu? (Avengers FF)

19. Záhada Madam Hydry

Šli jsme. A šli. Dokonce i tou ledovou chodbou. A kupodivu jsem nepoužila svou sílu. Nechala jsem svůj osud osudu.... Přeci jen jsem se s tou paní setkat chtěla. Hodně. Zvědavost mě nenechala být.

Přešli jsme tu místnost, kde na mě mluvila ta dáma, kde jsem málem dostala záchvat vzteku a paniky, ale teď jsem byla naprosto v klidu.

Místo toho, aby jsme šli do toho temného podzemí, zabočili jsme a před námi se otevřeli další, nově objevené dveře. Začínat se bát, že místní hydrovci tu ovládají magii. I když... Ani bych se tomu nedivila.

Vešli jsme do prostorné, opravdu veliké komnaty, která připomínala trůnní síň. Vše bylo vytesáno z černého kamene, jak zdi, podlaha a strop, tak i všechno vybavení.

Nebyla tu žádná okna a tak místnost osvicoval jen hojný počet svíček. Ale stejně tu bylo vidět jen málo.

Někde v dálce jsem rozpoznávala siluetu Paní. Dříve seděla, ale teď vstala a pomalu šla směrem k nám. Její kroky byly čím dál, tím lépe slyšitelné, rýsovaly se na ní křivky a poté i detaily a mě začalo zběsile tlouct srdce. Byla mi tak povědomá! Co nejlevněji jsem sevřela Buckyho ruku a čekala, co příjde dál.

,,Pojďte dál, nebojte se, asi jsem Tě já a mí přátelé trochu zastrašili, ale pochop, bylo to nutné. Teď si s tebou chci promluvit..."

Trochu jsem popošla a konečně jsem uviděla celý její obličej. Její pleť byla bledá, skoro bílá a jemně se leskla. Měla zářivě zelené oči a plné, rudé rty. A v tom jsem se zasekla. Nepoznala jsem ji. Jak jsem ji sakra nemohla poznat. Bože... Předtím to byl otec...

,,M..Matko?" optala jsem se a ona přikývla.

Jak? Dobře, chápu otce, trochu, ale on vlastně odešel kvůli ní. A matka si tu v pohodě žije a k tomu velí Hydře! Teď se nedivím, proč si vybrali právě mě. Ona o mně celou tu dobu věděla a ani jednou se neozvala! A teď chce jako co? Uviděla otcovu sílu a chce se sblížit? Ne, díky. Vždyť zabila strejdu, svého otce! Ale teď pochybuju, že to byl její otec. A dál, proč o matce nevěděl Heimdall? Nebo Loki?

,,Proč teď? Jak je to možné?"

,,To ti vysvětlím... Později... Ale není to důležité. Dá se říct, že to vůbec nepotřebuješ vědět."

,,Tak proč jsem tu?"

,,S Hydrou už staletími-"

,,Staletími?"

,,Ano, staletími už hledáme jednu věc, naši nejsilnější zbraň a ty jsi ta, která nám ji pomůže vytvořit."

,,Co když nebuduu souhlasit?"

,,No..."

,,Mami, vážně už po tolika letech nic necítíš. Nevzpomínáš si na nás? Kvůli tvé smrti zničil Loki život sobě i mě," po tvářích mi začaly stékat malé proudy slz.

,,Ne, to ne. Ale dělala jsem to tak často. Myslím, měla jsem už opravdu mnoho rodin, ale tu naši jsem měla nejraději. Nedokážeš si představit, jak těžké... Jak těžké pro mě bylo vás opouštět," už jsem myslela, že ji potečou slzy také, ale ona je perfektně skryla za svým lstivým úšklebkem.

,,Tak proč?"

,,Dost! Odveďte ji. Sami víte kam. A pane Barnesi, můžete odejít také, svoji misi jste vykonal, jsem na tebe pyšná."

Strážní mě popadli za obě paže a začali mě buhvíkam táhnout. A myslím, že mi dali nějaké na, co blokuje moji sílu, protože jsem se nijak nemohla dostat do jejich myslí. Neumřela jsem, ale toto bylo v háji.