Jsem stále naživu? (Avengers FF)

9. Ledový šíp

Už zbývala jen hodina do přibytí toho státního zřízení. Neměla jsem nejmenší tušení o koho se jedná, ale věděla jsem, že Nat se měla vydávat za jednoho člena. Tedy členku. Fury měl mít na starosti svého starého "kamaráda" Alexandra Pierce. Zajímalo mě, jak se  bude tvářit, když zjistí, že Nick neumřel...

Kapitán, Sam Wilson a já jsme měli jít na hellicartery, zaměnit moduly Hydry na naše, a agentka Hillová je musela s naší pomocí zničit.

Ostatní měli bojovat proti Hydře. Myslela jsem, nebo aspoň doufala, že je SHIELDovci lehce porazí.

Náš plán byl dokonalý, ale byl tam jeden zádrhel, který mi pořád vrtal hlavu. Co to je mise Crossbones? Měl Nero předtuchy, že se uskuteční povstání?

Z mé vysílačky vyšlo hlasité zavrzání následované kódovým slovem . Byl čas vyrazit. Steve musel něco dořešit vevnitř a já mohla v klidu vyrazit na jeden z hellicarterů, který v té době nebyl v povětří.

Sedla jsem si na břeh a pokusila splynout s okolím. Nemohla jsem si představit, že za pár okamžiků se toto krásné, vcelku klidné místo změní na krelačné bitevní pole.

Ten výhled na ohromný SHIELD, který měl být za nedlouho zničen mě trochu děsil. Možná to bylo celé špatně, možná i Hydra měla kus pravdy. Ale už nebyl čas pochybovat.

Z dálky se ke mně někdo přibližoval. Snažila jsem se tu osobu identifikovat a za chvíli se mi to povedlo. Byl to Brock. Moje srdce vynechalo několik úderů. Už jsem nemohla utéct, protože mě jistě zahlédl. Mohl mě uvidět dříve, než já zpozorovala jeho, protože ve špehování je vážně výtečný. A to nemohu popřít.

,,Agentko?" klidným tónem Brock Rumlow začal konverzaci, které jsem se chtěla vyhnout.
,,Hm?" stejným tónem jsem odvětila.
,,Kde jsi znovu byla? Vím, že se včera stala ta katastrofa s plynem. Bylo tam mnoho mrtvých těl, ale tvé jsme nenašli." pochyboval v mé věrnosti. Byl první, kterému se na mě něco nezdálo, a bude první z nové Hydry, kdo se dozví pravdu.

Za zády jsem vytahovala dlouhou kudlu a malou, nenápadnou pistolku. I on myslel na boj a nahmatával něco ve své kapse.

,,Mám ještě spoustu práce. Začneme hned teď. Nechci tě zabíjet, ale jinak to prostě nejde." líně pronesl Rumlow.
,,Víš, nejspíš budeš překvapený, ale já mám taky práci." jedovatě jsem šeptnula.

A pak to začalo. Prvně vystřelil on. Kulka proletěla těsně kolem mého ucha. Zkoušela jsem se ocitnout těsně za ním pomocí teleportace, ale nesoustředila jsem se celým tělem. Musela jsem využít své nohy a rychle se k němu rozběhnout.

Minula jsem ho, protože jsem nestihla zabrzdit, ale v běhu se mi podařilo ho lehce říznout do pravé paže. Bohužel, mi to moc nepomohlo. A když jsem prudce zastavila, spadla jsem do vody.

Celá promočená a rozzlobená jsem vylezla z té nechutně studené kapaliny. Brock tam stále čekal a smál se mi. A to jsem si myslela, že nemá žádný smysl pro humor.

Tentokrát jsem k němu jen svižně vykročila. Po cestě jsem poslepu střílela. Kulky se tvrdě zavrtávaly do jeho těla a on pomalu ztrácel rovnováhu.

Přišla jsem k němu blíž a silnou ranou do břicha jsem Brocka srazila k zemi. Vytvořila jsem ostrý ledový šíp a přiložila ho k jeho svalnatému krku. Nevzdoroval.
,,Zab mě. Dokaž to. Že jsi monstrum. Že v sobě nemáš ani kousek duše. Že jsi umřela na té aréně."
Šíp jsem držela stále na stejném místě a váhala. Mohl se mnou manipulovat.

Nakonec jsem se rozhodla. Nejsem monstrum. Zvedla jsem led od jeho šíje a prudce ho zabodla do ramene. Pomalu Brockovi vytékaly potůčky krve z poraněného místa. Vyjeveně na mě zíral a já vyslovila tu větu o které jsem dlouho pochybovala, ale teď vím, že je to pravda: ,,Jsem stále naživu."

On se s bolestí zvedl a odešel do SHIELDu. Mohla bych mu v tom zabránit, ale neudělala jsem to. Myslím, že nám nezabrání vyhrát.

Pak se Rumlow otočil a hodil ke mě granát. Leknutím jsem spadla a on vybuchl.

Z šumu mě po pár minutách probralo hřmění vzlétajících hellicarterů. Zpanikařila jsem a odněkud vytáhla vysílačku.
,,Steve, kde jsi?"
,,Clare, jsi tam?"
,,Jo."
,,Běžím k hellicarterům. Plánuju se tam dostat přes Sama. Co ty? Jsi vůbec v pořádku?"
,,Jasně. Mám svůj plán."
,,Víš, že já jsem tady kapitán?"
,,Víš, že já jsem tady bůh?"
,,Ne. Jsi Avenger."
Udiveneně jsem se pousmála a schovala vysílačku do kapsy. Tak lehce mě dostal ze záchvatu zlosti... To bych ani já nedokázala.

Věděla jsem, že teď mi to výjde. Soustředila jsem se víc, než kdy dřív. Chtěla jsem to. A splnilo se mi to. Možná jsem i překročila hranici, ale byla jsem na sebe pyšná.

Stála jsem na vrcholku hellicartera. Nedaleko se ozýval zvuk boje. Stálé výstřely, údery, zoufalé výkřiky a poslední vzdechy. To všechno bylo tak prosté a přitom tak složité.

Něco mě drželo dál od toho všeho, ale kdybych se nepřipojila, už bych to nebyla já. Zmizela bych. Sice jsem jiná, ale jsem to stále já.

Před tím, než jsem vyrazila, jsem se zasekla na slově Avenger. Schopnosti mám, znalosti taky, dokonce i zbraně, ale nemám ještě jednu věc do sbírky Avengera. Kostým.

Můj obyčejný, černý, kožený kostým jsem zaměnila za nový, pohodlný a zbarvený v ty nejlepší barvy. Svrchní část se proměnila na krásné, zelené, pružné a dlouhé tílko. Kalhoty zůstaly skoro stejné jen s malými změnami. Byly černé, elastické s tajnými kapsami a dlouhým, zlatým opaskem na zbraně. Boty byly vojenského typu v černo-zeleném zbarvení. A nezapoměla jsem ani na dlouhý, zlatý plášť. Vlasy jsem vrátila do přirozené barvy.

Už jsem nemohla dál čekat. Našla jsem modul, který jsem potřebovala, vytáhla zbraň a řekla zdar krvi.

Musela jsem se probojovat agentami Hydry. Netušila jsem, že jich bude tak moc. V New York City jich tolik nebylo. Každý z nich byl skvěle vycvičený zabíjet. Každý z nich měl čás poznatků od doktora Zoly. Ale nebyli tak silní a rychlí jako já. A nikdy neprošli smrtí. To byla jejich slabina. Díky ní jsem je mohla zdolat.

Sice jsem všechny nezabila - nezbývalo mi moc času a bylo mi jich jíto, pořádně jsem je vyděsila nejen tím, že jsem je přemohla, ale i mou zradou. Byli tak naivní, protože si mysleli, že dokážou pokořit dceru boha klamů...

Rozehnala jsem se a ocitla se přímo v oddělení s moduly. Kupodivu to tam nikdo nehlídal. Měla jsem volnou cestu, tak jsem nezdržovala a vykonala svou misi. Přendala jsem moduly a ten od Hydry jsem rozdrtila aby ho nikdo nemohl použít znovu.

Rozhodla jsem se svůj úspěch oznámit Marii Hillové, která zajisté seděla v nějakém kabinetu a vše řídila.
,,Mary, jsi v pořádku?" rozhodla jsem se pro přátelské oslovení, protože v tu chvíli jsem byla dobře naladěná.
,,Ano. Jak jsem zjistila ty s Falconem už máte misi hotovou. Gratuluji! Fury mi před deseti minutami oznámil, že dorazil, takže by s agentkou Romanoffovou měli být za chvíli také hotovi."
,,A co Steve?" starostlivě jsem se zeptala.
,,Myslím, že je také v pořádku, ale nejsem si tím jistá na sto procent. Právě se nachází na svém hellicarteru."
,,Kolik máme minut?"
,,Osm."
,,Jdu tam."
Agentka Hillová chtěja ještě něco namítnout, ale já jsem tu vysílačku jen rozdrtila jako ten modul a zahodila jí.