Jsem stále naživu? (Avengers FF)

4. Bohyně pravdy

Od dne smrti Gregoryho uběhlo několik týdnů. Přesněji pět. Vše se opakuje: práce, Hydra, trénink. Z každým dnem si více a více uvědomuji, že do Hydry nepatřím a začínám ji nenávidět. Naopak s Tonym se zbližujeme. Jako přátelé. Vždy, když máme oba čas, povídáme si, řešíme problémy a já většinu předám.

Už vím, že by mi tu paměť vymazat dokázali, proto jsem opatrná. Často lžu hlavně kvůli Buckymu. Kdo je to Bucky? James Barnes. Toho osudného dne, kdy jsem vlezla k němu do hlavy se změnilo mnoho věcí. Zjistila jsem, že mu je skoro sto let, dříve byl nejlepším kamarádem Steva Rogerse, válčil, držela ho hydra a Doktor Zola na něm prováděl experimenty, pak bylo šťastné shledání s Kapitánem, jednoho dne spadl z vlaku do hlubokého příkopu a neumřel, Hydra si ho zotročila, vymazala mu paměť a zmrazila. Po rozmrazení byl jen panenkou této nechutné organizace. Dlouhé večery jsem se mu snažila vrátit paměť, dokonce mu v tom pomohl Kapitán Amerika, ale před třemi dny se to vše zvrtlo.

Flashback

,,Bucky, už si vzpomínáš?" starostlivě se tázala Clare. ,,Ano. Ano!" Pak se shrnul do klubíčka a začal si vše vyčítat: ,,Jsem monstrum! Jdi ode mě pryč!" Dívka se jen zasmála a začala Jamese utěšovat.

Dalšího dne šla Clare opět navštívit Buckyho, ale našla ho tam, kde ho vůbec nečekala. Teda, ona ho neviděla, jen slyšela z dálky. ,,Agente Barnesi, říkejte, co se stalo." Bucky mlčel. ,,Tak co se stalo! Na co si vzpomínáš?" Křičel na něj nějaký muž. Ten hlas nepoznávala. Když James opět mlčel, dostal facku. ,,Dobře. Slyšel jsem jméno: Bucky. A mnoho dalšího." Chlapec vstal a začal mlátit všechny okolo. ,,Agente, posaďte se!" On bohužel poslechl. Vymazali mu paměť.

Dnes jsem šla do práce bez nálady, smutná a nevnímavá. Buresh se mi celou cestu snažil něco důležitého říct, ale nezapamatovala jsem si vůbec nic.

,,Starku, tady máš přepočty všech tvých účtů. A toto musíš podepsat." znuděně jsem oznamovala Tonymu věci, které mi jsou teď úplně u pr...ačky. ,, Dobře. Neříkej mi prosím Starku. A chtěl jsem ti ukázat můj nejnovější projekt." Hmm. ,,Sorry, kámo, ale je mi to jedno." Tony se zamračil, přesto nic nenamítal. Šla jsem do svého kabinetu dělat dál práci.

Někdo ťukal na dveře. ,,Pokud nenesete ty papíry od IT oddělení, odejděte!" Jako i toho týpka s papíry bych neradši prohnala, ale práce je práce. Nejspíš to nebyl on, takže jsem mohla pokračovat hackovat FBI. Poslední dobou jsem nebyla moc veselá, ale dokázala jsem komunikovat, bavit se. A tyto tři dny... Vyrušilo mě bušení a řvaní: ,,Clare! Okamžitě otevři! Jsi normální? Už ti stojím půl hodiny!" No jasně. Pět minut je půl hodiny. ,,No tak si otevři! Nezamykám!" Proč to neudělal dřív?

,,Musíme si promluvit." ,,Hmm." Pořád jsem se dívala do počítače. Tony se tam mrknul taky. ,,Tak ty hackuješ FBI?" ,,No a?" ,,Hele, možná to nemáš nejlehčí - všichni tvý příbuzní jsou mrtví, ale nesmíš se takto uzavírat. Myslí, že kdyby jsi mi řekla svoje obavy, bylo by ti líp. Nejsem starostlivý typ ani terapeut, ale prosím. Svěř se mi." Několik minut nepříjemného ticha a přemýšlení. ,,A víš? Mmožná by to bylo vážně lehčí. Už mě nebaví se skrývat," tiše jsem zabručela.

Nejdříve jsem si změnila barvu vlasů. Zdálo se, jako by to Tonyho nepřekvapilo. ,,Umíš měnit barvu vlasů?" Přikývla jsem. Pak se na mě pozorně zadíval a odvážně prohlásil: ,,Někoho mi silně připomínáš?" Vážně? ,,A znám toho člověka?" nevinně jsem se optala. ,,Můžeš ho znát, ale ještě sám nevím, koho mi připomínáš. Jo a co umíš ještě dělat?" ,,Hodně věcí. O některých ani sama moc nevím. Co třeba:" proměnila jsem se na Anthonyho Starka. Ten pravý vykulil oči: ,,Pane Bože! Jak?" Teď! Říkala jsem si v duchu a pak: ,,Nenazývej mě bohem, i když je v tom část pravdy." Proměnila jsem se zpátky. ,,Jsi další z bohů?" To mu to ještě nedošlo? Myšlenky jsem mu číst nechtěla, takže jsem musela vydržet. ,,Podívej se pozorněji. Řeknu ti ještě jedno: můj otec je naživu." Už? ,,To mám pochopit jak? Řekni mi to jméno!" ,,Můžu ti věřit?" Tony několikrát přikývl. Nádech. Výdech. Start: ,,Moje pravé jméno je Clare Laufeyson. A můj táta je Loki. Loki Laufeyson." ,,Ten Loki? Jako ten, kdo chtěl být vládcem Země? To monstrum?" Vážně to vzal takto? Do chvíle jsem se rozbrečela. ,,Nemyslel jsem to tak." chtěl mě utěšit. ,,Ale myslel."

,,Tak se omlouvám. Promiň. Dáš si?" Nabídl mi whisky? ,,Víš, že nejsem plnoletá? Ale jo." Tony mi nalil do skleničky alkohoj, já se zhluboka nadechla a udělala první lok. ,,Lepší?" ,,Co to je za břečku! Normálně na mě alkohol moc nefunguje ale toto!" On se jen uchechtnul, takže jsem mohla začít s vyprávěním: ,,Víš, můj táta není tak špatný člověk, jak si všichni myslí. Když jsem byla malá, byl to nejlepší člověk - bůh v celém vesmíru. Ale pak nám před očima zabili matku. Změnil se během vteřiny, ale kdyby jsi ho tehdy znal, možná by jsi viděl, že se nezměnil zas tolik."
,,Ale změnil. A nejen kvůli tvé matce. Chce a vždy chtěl vládu. A Thor říkal..." Thor! A jo! ,,Ty znáš Thora? Povídej mi o něm!"

,,Říkal, že tvůj táta je modrý obr z Jötunheimu a." Nedořekl to. ,,A?" Napil se a pokračoval: ,,A. Umřel." ,,To je absurdní! Nemůžeš to vědět." Můj táta se snad umí obránit. Pff. ,,Mysli si co chceš. Povídej dál."

Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. To nejdůležitější. Oba jsme ale vypili několik panáků, takže to nebude vadit. ,,No nevím jak to příjmeš, ale. Jsem z Hydry. Měla jsem ti to říct dřív, ale bála jsem se jich. Teď už je jenom nenávidím." Asi není moc potěšený. ,,Jako z tý Hydry? Co? Proč?" ,,To ti za chvíli vysvětlím, ale nejdřív musíš vědět, že tu organizaci chci s tvou pomocí zničit. A nesmíš nic z tohoto rozhovoru nikomu říct. Hlavně ne Jarvisovi a S.H.I.E.L.D.u."

Probudila jsem se. Nevím, kde jsem a co tu dělám. Všechno okolo bylo takové pěkné a moderní. Prostě krása. Pak jsem se otočila a uviděla Tonyho! To snad ne! Začala jsem ječet, že to slyšelo půl New Yorku (pokud v tom městě jsme). Pak jsem si uvědomila, že vedle Starka je ještě jedna osoba, která se nehlas chechtala. Pepper. ,,Ježiši Pepper! Kde jsem a co se stalo?" nervózně jsem procedila mezi zubama. ,,Jsi u nás doma. Našla jsem tebe a Tonyho ve tvém kabinetu, jak se šíleně smějete a plánujete zničit FBI. A další problémy jsem nepotřebovala, protože už jste oba byli nalití. Rozhodla jsem se vás vzít domů, ale nevěděla jsem, kde bydlíš. A v autě jste mi udělali skandál." ,,Co víš? ,,Všechno." Toho jsem se obávala. ,,A co si o tom myslíš?" Ona se jen povzbudivě usmála, ale já věděla odpověď. Nemohla jsem si pomoct a podívala se do její hlavy. A ona naštěstí není pozitivní jen zvenku, ale i zevnitř. Usmála jsem se na odpověď.

,,Asi bych měla jít zpátky." Hydra mě bude hledat, chtěla jsem dodat. ,,Ale ne! Zlatíčko, to nemůžeš! Zůstaň tu s námi aspoň do zítřka, nebo i déle. Nám vadit nebudeš a zároveň se zbavíš Hydry. Můžeme ti dát ochranku a tak." ,,Pepper, nemusíš si kvůli mně dělat starosti. Zůstanu tu jen tuto noc." Kdyby jen věděla, jak ráda bych u nich zůstala, ale nemůžu, protože ze mě je dvojitý špeh. ,,Dobře. Ukážu ti to tady." Všichni mi to všude ukazují. Nedošlo jim, že bych tady nezabloudila?

Nenuďte se! Vím, že toto není nejlepší část, ale od sedmé kapitoly začne akce a všechno se ještě více projasní. (-: