Sedmnáctiletá Clare Laufeysonová už léta žije u svého handicapovaného strýčka. Její matku zabili a otce znala jen málo. Byla neuvěřitelně chytrá, ale neměla peníze na vysokou. Musí si vydělávat hackerstvím a bojem.
Jednoho dne se však vše může změn...
,,Dneka do práce nepůjdeš!" rozkazoval mi Tony. Byl roztomilý, když se naštval. ,,Ale půjdu!" On mě nepřesvědčí! ,,A co budeš dělat v práci bez šéfa?" ,,Jestli jsi nezapoměl, firma patří i Pepper. To znamená, že mám dva šéfy. A ten druhý v práci je." Moje logické připomínky nabírají rozum... ,,Ale já jsem tvůj hlavní šéf. A dlužíš mi to za špehování. Budeme spolu dělat na projektu, který jsem ti chtěl včera ukázat." Má pravdu. Asi. ,,Dobře. Takže dva Starkové v akci?" ,,Proč dva? Ty jsi Laufeysonová." Náhle jsem se proměnila na Tonyho. ,,Pff. Dva géniové, bilionáři a filantropové. Jak obdivuhodné." Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem.
V jeho pracovně to bylo úžasné. Překypovala jsem emocemi. Tolik nářadí, nápadů a strojů! ,,Tak co budeme stavět?" zvídavě jsem optala. ,,Je to zatím jen návrh, ale doufám, že se to povede. S tvými i mými technologickými poznatky z Harvardu to na 99% výjde." ,,Zapoměl jsi, že jsem na žádným Harvardu nebyla!" ,,Nevadí. Přece něco víš?" přikývla jsem.
,,Já už vážně musím. Budou mě hledat!" Už skoro hodinu se hádám se Starkem. Nechce abych šla "domů". ,,Můžeš tady zůstat ještě jeden den. A já jsem Iron man, ty bůh. Pak mám spoustu jiných věciček. To zmákneme!" ,,Ne! Hydra není armáda tupců jako ti Lokiho kumpáni!" Tony se začal smát. ,,Čemu se tak ksichtíš?" Toto je vážný! ,,Ar.ar.máda tup.tupců! To. Jsi. Zabila!" vysoukal ze sebe. ,,Ach jo. Tak odchazím. Uvidíme se zítra!" ,,Počkej, vem si moje auto, ale když ho rozbiješ, tak si pro tebe příjde Železný muž." Jeho auto?! ,,Díky, jsi zlatý!" Ale nějaká sportovní kára je o mnohem lepší než starý, žlutý taxík.
,,Agentko Laufeysonová! Kde jste sakra byla?" Ne! Chtěla jsem v klidu dojít do pokoje! Brock! ,,U mého kámoše?! To tady zakazujete i nejobyčejnější kámoše?" Zdá se, že mi uvěřil, ale pak se tam připletl Nero. ,,Ty máš kamarády? Pro naše bezpečí ho musím poznat! Není náhodou od SHIELDu?" ,,No v tom bude problém. Je to spíš..." ,,Honem mi řekni kde jsi byla nebo bude zle! Lžeš z ani ne z poloviny tak dobře jako tvůj otec." Kdyby jen věděl... ,,Byla jsem u Tonyho." Plácl se do čela. ,,U Starka? To mě podrž! Okamžitě běž na trénink a v jedenáct večer buď v jídelně." Není smysl mu odmlouvat, proto jsem poslechla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Clare! Proč jsi včera nebyla na tréninku! Přibližuje se konec a musíš toho ještě mnoho zvládnout!" Bla, bla, bla. ,,Oukéj. Tak co dneska?" Další přeměňování, cvičení mysli, čarování nebo nějaká emoční blbost? ,,Musíš to brát vážně. A dnes bude test!" Whatt? ,,Jakýže trest?" ,,Žádný trest, ale test! Poslouchej trochu! A následuj mě. Uvidíš."
Přede mnou stála hala, kterou jsem nikdy dřív neviděla. Stáli v ní různí lidé, nejspíš hologramy. ,,Každý z nich má jiný úkol. Někteří mají útočit na tvou mysl, někteří s tebou budou bojovat, jiní se tě budou snažit rozptýlit. Prostě tam ukážeš vše, co jsem tě naučil. Tvým úkolem je zneškodnit všechny holohoramy různými způsoby." Zajímavé.
Tři z dvaceti padli pod mým ledovým "dechem". Zbývá sedmnáct. Pak mě někdo silně udeřil pěstí. Jeho parťák byl Bucky? ,,Ty! Myslela sis, že jsme přátelé? Nebo možná něco víc! Nikdy! Vždy jsem z tebe vytahoval informace" Musím se ovládat. Je to jen holograma. Vyšlehla jsem z ruky dva ledové plameny, ale nezasáhla jsem ani jeden svůj cíl. ,,Jsi jenom nepovedený experiment, odhozená hračka! Zastínila jsi mě!" Ne, to není on. ,,Bucky, to nejsi ty!" ,,Jmenuju se Winter Soldier. Žádného Buckyho neznám." Pak pokračoval ve svém šikanování. Spoléhala jsem na svou sílu. Už jsem zasáhla i toho pěstobiče. ,,Jsi malá a ufňukaná! Nikdy nebudeš jako Loki!" To přepískl. ,,Dost! Přestaň!" zařvala jsem tak nahlas, že jsem se sama sebe lekla, a moje síla se rosprskla. Do minuty v místnosti nikdo nezůstal. Ozval se potlesk mého rusáckého trenéra.
,,Á! Tak se holčička uráčila přijít! Máme tady důležité setkání a ty příjdeš o patnáct minut později. Za trest přede všemi řekneš, kde jsi včera byla a co jsi tam dělala!" Nero praskal zuřivostí. Jak nečekané. ,,Nejdřív jsme se s Tonym opili v mé kanceláři, pak nás Pepper odvezla k nim. Dneska mi Stark ukazoval svojí pracovnu. Nic výjimečného. A co je tak důležitého, že zvoláváte schůzi v jedenáct?" Po tom testu bych dala cokoliv i za tu kovovou postel. A kdybych se ocitla na v té posteli jako včera, umřela bych blahem. 'Clare, uklidni se. Musíš být tady. Tam nepatříš' nařizoval mi rozum, ale doopravdy jsem si to zasloužila.
,,Vážně nic důležitého... Za dva týdny začneme akci! O tebe očekáváme, že uděláš vše pro zbankrotování Starka. V tento moment se Fury, Rogers, Romanoffová, Hillová a možná i ostatní Avengers bezpečně ukrývají, ale brzy vylezou. Brocku, zahájíš projekt Crossbones. Piersi, zvolej radu světového bezpečí. Medvjěděv, zítra odlétáš do Ruska za našimi přáteli. Barnesi, máš na starosti Kapitána. Senatore Stern, zachovejte ve Washingtonu klid. Payne, počítače. Ostatní už ví podrobně, co dělat. Můžeme začít?" Nero se zeptal i když nečekal nic jiného, než souhlas. Samozřejmě, všichni přikyvovali. Pak velitel zvolal: ,,Pokud nám utrhnete hlavu, vyrostou dvě. Hail Hydra!" Publikum začalo opakovat a máchat rukama. Já však dělat něco z tohoto rituálu chuť neměla.
Mé největší přání bylo v tu chvíli do něčeho praštit. Měli začít tři měsíce od mého povstání a zatím uběhl sotva jeden. Měsíc. Navíc se to nebude konat v NY! Jsem hacker a nevím kde se nachází S.H.I.E.L.D.? Ostuda. A jak má Tony za dva týdny zbankrotovat? To snad nemyslí vážně! Rozběhla jsem se do nově objevené tělocvičny. Všimla jsem si, že tam nejsou kamery.
Sedla jsem si do tureckého sedu a začala přemýšlet. Trochu jsem chtěla plánovat, trochu vyzkoušet své síly. Pořád mě nepřestanou udivovat. Stále je to něco nového a neobjeveného. Něco překrásného i strašného ve stejnou chvíli.
Zavřela jsem oči a ucítila přítomnost všech na této stanici, v New Yorku, na zemi. Byly to tak dechberoucí okamžiky. Toto se mi vrylo do paměti navždy.
Zkusila jsem navázat spojení s Tonym. On sice telepatii neovládá a možná ji neovládám ani já, ale za pokus to stojí. Několik minut jsem neslyšela nic. Muselo to vypadat, jako když děti vyvolávají duchy. Taková pitomost.
Možná byl jen moc vzdálený, ale najednou něco vydalo zvláštní zvuk, jako když se snažíte zapnout sto let staré rádio. Ohlédla jsem se - nic. Kolem mě také nic. A tak jsem si uvědomila, že to zafugovalo. Moje oči nabraly rudou barvu a já se ocitla v myšlenkách Iron mana.
,,Tony, jsi tam?" Zdá se, že ho to polekalo. Stáli jsme na vrchoku Stark toweru a pod námi stál nával fanoušků. ,,Clare? Co?" Jasně, že to nechápe. Měla jsem stát v davu, ale byla jsem tady.
,,Jsem uvnitř tvých myšlenek - nová schopnost. Přišla jsem tě požádat o pomoc." Spoléhala jsem v jeho důvěru. ,,Aha. Fajn. A nemohla jsi mi jenom zavolat!? Nemůžeš přeci bez dovolení vlézt do cizí hlavy!" A co by udělal na mém místě on? ,,A co jsem ti jako měla říct? Čau Tony, tady Clare. Musím ti říct tajemství a proto ti zalezu do hlavy? Ne. A teď mě poslouchej: Hydra chce zaútočit za dva týdny a pokud něco nevymyslíš hned teď tak... Tak..." Co mu jenom udělám...
,,Tak? Říkáš mi o tom až teď? Tak se sem rychle dostav a pak uvidíme, co s tím jde udělat." s nechutí a nenávistí nahlas pronestl. ,,Teleportovat se zatím neumím, takže zítra v osm. Ok?" Odpovědi jsem se již nedočkala, protože jsem ze Starkovy mysli vyskočila.
Do pokoje se mi nechtělo. Byla jsem podrážděná a zároveň skleslá. A najednou v mé hlavě svitlo! Půjdu k Jamesovi.
Jako vždy, dřímal. Když byl vzhůru, byl podivně chladný a odtažitý, ale takto je blíž než kdy dřív. Byla jsem v bezpečí. Tak si lehla na zem a divně na něj civěla, dokud mě nepohltila země spanku.
