Spousta lidí zemřelo.
Ale spousta lidí přežilo.
A ti co přežili, žijou dál.
Co s nimi stalo?
Jak se se svým životem potýkala Skyabelle Weasleyová a její rodina a přátelé?
•••
▪Třetí díl oblíbené série Some faulting girl
▪Všechna práva patří J. K. R...
Uběhlo pět let a změnilo se toho tolik. Rodiny si neustále připomínají památku těch, co se stali obětmi Bitvy o Bradavice.
Někteří se na ztráty blízkých snaží zapomenout, ale co když to nejde? Co když neexistuje žádný lék, žádný obvaz, žádná pomoc na ránu v srdci?
Místo deště, který se uz stal symbolem Anglie začal z nebes padat sníh. Zbývalo čtrnáct dní do Vánoc a všechny děti se snažili být hodné, aby jim Ježíšek nadělil vše, co si umanou.
Rodiny se snažily držet při sobě a to platilo i pro rodinu Weasleyových, kde už pět let chyběla ta mužská část.
,,Maminko? Já neumím psát! Jak mám napsat Ježíškovi, když neumím psát!" naříkala zoufale blonďatá dívenka, která hrdě nosila jméno Charlotte po své nevlastní babičce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pětiletá Charlotte často slýchávála příběhy o své babičce, Charlotte, která zemřela ještě před tím než se narodila.
,,Já ti pomůžu," nabídla se rudovláska Elladora, která druhou polovinu svého jména absolutně nesnášela a nemohla pochopit, proč jí do rodného listu nemohla napsat jako Ellu Skyabelle Weasleyovou.
Ella si narozdíl od své mladší sestřičky Charlotte pamatovala na jejich otce, na statečného Freda Weasleyho.
,,Tak co si přeješ, Lotty?" zeptala se Ella své sestry, když v ruce držela kus papíru a pozorovala, jak její sestra hluboce přemýšlela.
,,A co si vlastně přeješ ty, Ell?" usmívala se jejich matka, Skyabelle, která stála u žehlícího prkna a žehlila sváteční ubrus.
Z rozzáženého Elliina výrazu vymizela všechna pozitivní energie, když si malá rudovláska na něco vzpomněla.
,,Co se děje, zlatíčko?" starala se blonďatá Belle a Ella se podívala na svojí sestru, která ovšem měla jiné starosti .
,,Já si přeju něco, co nikdy nedostanu," povzdechla si zasmušile. ,,Tatínka."
•••
,,Teddy! Hope!" zavolala hnědovláska Leone na svoje dvě děti. ,,Pojďte k večeři!"
,,Ještě chvíli maminko," žadonila pětiletá Hope, která měla stejně hnědou barvu vlasů jako její mamka. ,,Ta pohádka skončí už jen za chvilku."
Leone s trpělivostí pohlédla na muže, co právě vkročil domů. Sundal si zasněžený kabát a utíkal se pozdravit se svou rodinou.
,,Hope! Teddy!" vykřikl nadšeně a jednoho do druhém obejmul. Teddymu, který byl stejně starý jako jeho sestra se zbarvily vlasy na modro.
,,Remusi!" vykřikla hnědovlasá dívka a obejmula svého přítele. Stále na sobě měla oblečenou zástěru, takže měl Remus celou košili od mouky.
