Garbage

Mé drahé dětičky

Ten pocit, když píšete tuhle část a vedle vás leží sešit dějepisu, který vás pozoruje stylem: ,,A kdy se jako budeš věnovat mně~?"

- Neboj zlatíčko, za chvíli si na tebe udělám čas a půjdeme spolu do postele...

Taky normálně flirtujete se svým sešitem? Ne? To je ale špatně! On si pak chudáček bude připadat odstrčený...

Ne, konec blbnutí. Chtěla jsem tady rozebírat něco jiného než mé vztahy se školními pomůckami. Takže bych to konečně mohla začít brát trochu vážně, než zdrhne i ten poslední zbytek z vás, co tady ještě zůstali, že?

No, prostě a jednoduše jsem dostala potřebu bavit se o svých dětech-

Ano, už teď můžu slyšet někde z dálky: ,,Co kecáš?! Vždyť žádné děti nemáš!"

Ale jo, mám. A dokonce tři, heč!

,,Tak když teda nějaké máš, tak nám prozraď, jak se jmenují!"

No, tak nejstarší je Dovolená, potom její mladší sestřička Sibiř a nejmladší z mých drahoušků se jmenuje Stanování...

Všichni čtenáři právě teď: facepalm/facetable/facewall/faceground/jakékoliv další jebnutí obličejem do něčeho, co je poblíž (Třeba klidně i pes.)

Ale fakt, já je beru jako vlastní děti, a tak o nich i mluvím... A pak si doma myslí, že jsem retard k pohledání. ^_^ xD

Prostě tohle píšu proto, že vám chci strašně moc poděkovat, že mě pořád podporujete a čtete mé příběhy. Vážně mi to dělá radost, když dojdu a vidím upozornění, že někdo hlasoval pro některou z mých parodií, nebo tady na mě popřípadě čeká ultra spam komentářů. (Že, MicheleCute34, Sushi_Devil a CallMeUndertaker?)

Já nemám přirozeně moc vysoké sebevědomí a mám takový pocit, že moc daleko to v životě asi nedotáhnu... Ale pokud se mě někdo zeptá na mé životní úspěchy, tak má odpověď budou jména mých třech wattpadových dětí, protože oni jsou skutečně jednou z mála věcích, na kterou jsem skutečně pyšná. (Akane the proud mother xD)

A když už jsem se tak rozvykládala, proč vám nepovědět, jak to všechno vzniklo, že?

Na počátku, byla švestka-

Ne, to tady už jednou bylo.

BUM! Velký třesk!

Ne to taky asi nebude ono.

Na začátku bylo nic, které se postupně rozpínalo a zvětšovalo-

Ne, tím taky nemůžu začít, protože mi to připomíná, jak jsem s kamarádkou byla na jedné akci na hvězdárně a rozebíraly jsem vznik vesmíru, což byla naše první (a zároveň poslední) inteligentní debata, když vtom jsme procházeli kolem dvou dědků a jeden z nich prohlásil:

,,Jako když šoustají opice!"

Huh... No, prostě jednoho dne se mi v hlavě zrodil nápad na více kapitolovou Rolliam povídku, kde by se naši drazí smrťáci dostali na dovolenou, a tam by se postupně sbližovali, až by spolu skončili v posteli.

Jenže tenhle plán měl mnoho úskalí: Proč někam pojedou? A proč právě oni? Jak napíšu yaoi více kapitolovou povídku, když jednodílovky jsou pro mě dost? Vážně dokážu čtenáře zabavit jen se dvěma hlavními postavami? Proč bych měla psát zrovna o Rolliam, když Undergrell mám radši? A tak dále.

A pak najednou přišla spásná myšlenka: Proč tam nepřihodit Adriho, Grella, Lojzka, Ciela, Sebbyho a Claudeho? A proč z toho rovnou neudělat parodii, protože já a vážné věci to fakt nejde dohromady?

A takhle přišla na svět Dovolená. (A pak už jsem ji akorát doladila tím, že jsem se rozhodla do jejího průběhu zapojit i čtenáře, aby byla větší sranda.)

Jak to bylo se Sibiří, to už jsem vysvětlovala na jejím konci. Ale co je vtipné, tak to je to, že Sibiř byla sice napsána jako druhá, ale Stanování se mi v hlavě vylíhlo dřív. (Asi tak někde u cca 6 kapitoly Dovolené.)

A jak jsem došla na něj? Inu... Já si v hlavě při poslouchání písničky Russian Roulette vytvořila naprosto perfektní situaci, jež jsem si okamžitě zamilovala, jenže problémem bylo to, že se mi nikam do Dovolené nehodila, a tak jsem si řekla, že udělám druhý díl, abych to tam mohla vložit. xD

Ano, přesně tak, kvůli scénce o celkové délce asi 885 slov jsem se rozhodla napsat pokračování Dovolené. xDDD (Myslím, že pár z vás ví, co je to za scénku, takže ty poprosím, aby zachovali prozatím mlčení.)

No, a pak už se na tohle začaly nabalovat další věci...

Určitě všichni ,,zbožňujeme" Anastázii a chceme, aby se vrátila, ne?

A co chudák Daryl? - Ten moc prostoru na projevení se v Dovolené nedostal, takže myslím, že mu to dlužím.

A taky mě napadly další cool scénky, které tam mermomocí musím vecpat. (Mám namyšlené asi 4, ale prostě jsou bombastické. - Teda alespoň z mého úhlu pohledu. xD)

A ještě se mi v hlavě zrodil ,,báječný" nápad, díky jednomu komentáři u Dovolené.

A mimo jiné jsem si později řekla, že si taky musím trochu udělat radost, a tak jsem si vymyslela, jaký je skutečný důvod celého stanování.

Takže nechci se nijak vychvalovat nebo tak něco, ale myslím, že se máte na co těšit. :D

(Ten pocit, když existuje jedna osoba, které jsem musela ,,vytelit" úplně všechno, co jsem tady zmiňovala, protože jsem prostě potřebovala o tom někomu povykládát... Že Toby? ^_^ Takže doufám, že budeš good boy a necháš si všechny informace pro sebe, když jsem to nedokázala já. xD)

Takže to by asi bylo všechno. Prostě stručně řečeno děkuji vám a doufám, že nadále budete číst moje příběhy a bude vás to bavit alespoň z 1/10, jako mě baví je psát.

P.S. Té písničky nahoře si vůbec nemusíte všímat... Jenom jsem vám chtěla ukázat, co jsem poslouchala, když jsem tohle psala... Pak se třeba přestanete divit, proč je to takhle moc retardované. xD