Garbage

Znásilnění

Ne, opravdu vám tady dneska nehodlám vášnivě vyprávět o mé rape úchylce a o tom, jak si neskutečně užívám, když Master přejdou do jejich ultra sadistického a dominantního módu a zatáhnou mě do hradu na dětském hřišti, aby si mě tam násilně přivlastnili...

Dneska bych tady raději chtěla rozebrat znásilnění, které se vyskytuje v mnoha povídkách tady na wattpadu. Docela dlouho jsem tento úkaz přecházela, zavírala před ním oči i uši... Možná i nos...

Ale dnes jsem se dostala k ehm... Sedmnácté? Jo, jo, sedmnácté... kapitole povídky "Království Music" (Kterou můžete najít v cringe seznamu čtení.)... A to mě dostalo do rage fáze a já se musím prostě vypovídat... Ehm, tedy vypsat.

Hlavní postava totiž začala chodit se sukničkářským badboyem a její nejlepší kamarádka se na ni rozzlobila, jelikož ona s tímto badboyem chodila, když jí bylo patnáct... A tehdy ji ten týpek znásilnil.

Přeskočíme tedy to, že autorka to popsala, jako kdyby znásilněná kamarádka nenáviděla hlavní postavu, přičemž já bych to spíše viděla tak, že se ji prostě jen snažila chránit a varovat, jelikož nechtěla, aby to s ní dopadlo stejně...

Ale skutečnou korunu tomu nasadila věta:

,,Vivi* by se měla naučit zapomínat a odpouštět." (* jméno znásilněné kamarádky)

V ten moment jsem myslela, že vyhodím telefon z okna... A autorka by letěla hned po něm.

Ano, člověk může odpouštět věci jako například to, že mu kamarád sní svačinu, ztratí peněženku, rozbije mobil...Ale tohle se, sakra, nedá jen tak hodit za hlavu. Prostě ne! Zvlášť, když se na to podíváte z psychologického hlediska...

Spousta dívek (ale i chlapců!) po znásilnění může upadnout do hlubokých depresí, či se u nich začne projevovat úzkost a paranoia. - Mají strach kamkoliv jít a i obyčejná cesta do školy se pro ně můžeš stát něčím nezvladatelným, jelikož nabudou dojmu, že je může někdo znásilnit znovu.

Začnou se hodně uzavírat do sebe, přestanou se projevovat, často změní nevědomky úplně celou vizáž, aby nebyly pro devianty "atraktivní"...

Ale také to může vyvolat nenávist a nechuť k sobě samé, k celé sexualitě, vlastnímu tělu, může nastat kompletní blok a bojkotování jakýkoliv romantických vztahů... Ale taky sebeobviňování. (Viz: Proč jsem se jenom víc nebránila? Měla jsem se mu postavit.)

A kam tohle všechno vede? - Noční můry, deprese, sebepoškozování, vznikají tak i závislost na alkoholu či jiných návykových látkách jako pokus o vyrovnání se s traumatickým zážitkem... A samozřejmě, že to může končit až sebevraždou.

Pokud bych měla citovat českého psychologa a psychiatra s desetiletou praxí, Tomáše Rektora:

,,Znásilnění není jen útok na vagínu, ale na celou osobnost člověka."

Když se ještě vezme v potaz, že tím člověk vzal dívce třeba její poprvé... A plus to byl třeba někdo, komu věřila, vyústí tohle všechno v ještě větší psychickou újmu.

Asi to zní lehce absurdně, když to píše člověk, co napsal rape povídky a má i kink v tomhle stylu, že?

ALE! - Pokud jste si některé z našich rape povídek přečetli, mohli jste si všimnout, že se vždy snažíme vystihnout pocity postav a že ona oběť vždy skončí pošramocená, zlomená a znechucená...

Teď to zkuste porovnat s onou slavnou větou z cringe povídky, jež byla zmíněna hned na začátku...A nebo třeba s dalšími výroky stylem jako:

,,Stala jsem se badgirl, protože mě můj bývalý přítel znásilnil, když mi bylo třináct." (Na tuhle povídku už vám odkaz nedám... Jelikož jsem ji zaspamovala svými sarkastickými komentáři... A autorka si rovnou zrušila celý účet.)

Nebo třeba s povídkou na motiv letního tábora, kde holku opakovaně znásilnil jeden kluk, ale ona i tak chodila vyzývavě oblečená na párty a balila další borce.

Tudíž bych vás chtěla poprosit, zda bychom nemohli založit hashtag ve stylu #traumapoznásilnění nebo tak něco (Pokud máte lepší nápady, tak sem s nimi.) čím by se daly označovat příběhy s touto tématikou... Anebo tím prostě spamovat v komentářích u špatných rape povídek.

A to by bylo pro dnešek vše; tudíž se s vámi loučím a děkuji vám, že jste rozklikli mé hejtovací okénko.

- A.