Každý si občas potřebuje trochu zablbnout, napsat krátkou a nelogickou kravinu, podělit se se svými obrázky, sdělit informace o svých dílech na wattpadu, nebo si prostě postěžovat...
A já ani Daddy rozhodně nejsme výjimkou.... No, a proto jsme se ro...
Vzhledem k tomu, že je tomu dneska přesně tři roky, co jsem se zjevila tady na wattpadu (A zároveň jsem nedávno přesáhla hranici 300 sledujících... Za což vám strašně moc děkuju!), chtěla jsem publikovat něco skutečně speciálního...
Přiznávám se, původně to měl být BDSM Undergrell, ale vzhledem k mým osobním problémům stále není dokončený (Pořád se paplám s předehrou, kdyby to někoho zajímalo. xD)...
Tudíž, jak se říká: ,,Nebuď smutný, pokud nevyšel plán A - abeceda má spoustu dalších písmen." A tímhle jsem se rozhodla řídit i já a vymyslela jsem něco jiného.
Je sice pravda, že jsem začala na watt psát před třemi lety, ALE... ,,Autorem" jsem již 12 let. (Ano, v šesti letech jsem byla takové to dítě, které, radši než aby bylo se svými spolužáky, tak si četlo nebo sepisovalo své první pokusy o příběhy.)
A vzhledem k tomu, že normálně na wattu můžete najít mé staré příběhy z 2015 (Suď, až znáš celou pravdu/Modrý vlk), tak bych vám ráda představila úryvky z příběhů, které jsem psala v šesti, sedmi a osmi letech.
Doufám, že se u čtení zasmějete stejně jako já, když jsem to přepisovala do elektronické podoby... A taky doufám, že všem dojde, že tohle nemyslím vážně, ale že se jedná jen o zavzpomínání na staré časy... A z toho vyplývá, že si přeji, abych neskončila kvůli tomuhle na úlovcích, děkuji. (Ale pokud bych už tam skončila... alespoň bych byla slavná. xDDD)
A abyste taktéž mohli ocenit moji výtvarnickou schopnost, přidám k jednotlivým úryvkům ,,obal" ,,knížky", z níž pocházejí. (V pozadí si můžete všimnout zápisu ze Základů společenských věd, protože z toho zítra píšeme. xDDD)
A aby to nebyla taková nuda (A taky abyste neumřeli okamžitě z příšerné gramatiky a fuck logic momentů.), tak jsem poprosila Tobyho (CallMeUndertaker), aby k mým dílům, hodným označení ,,best celer", přidal své glosy.
A nyní bez dalšího zdržování vám přeji, abyste se dobře bavili...
Havaj (dílo šestileté Akane)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To to je příběh omně (*tleská za správné použití "mně" v šestém pádu*) a o mojí kamarádce maminka říkala že se musíme přestěhovat. Tatínek hned navrhl paříš (Ano, protože když maminka řekne, že se musíme přestěhovat, tak se musíme okamžitě přestěhovat! A ideálně do jiného státu.), ale maminka nesouhlasí (Maminka je taky nějaká vybíravá...) Tak jsem navrhla frankfurd ale maminka řekne: ne! (Tak maminka se chce přestěhovat, dostává tady naprosto fabulouz návrhy na gramaticky špatně napsaná města, a stejně je pořád nespokojená! Tch...) Táta se zeptá tak gde bys chtěla bydlet? Maminka řekne: Havaj. Táta řekne: nó to bysemi líbylo. (Ta věta zní tak perverzně...) A tak jsme jeli do přístavu. (Boi, tak ti se s tím nepiplali. Maminka řekla, že se chce přestěhovat na Havaj, tak se sbalili a jeli do přístavu... Proč mám pocit, že kdyby všichni nedělali to, co maminka řekne, tak by je maminka během pár hodin otrávila a zakopala na zahradě?) Tak jsme jeli a jeli chvíli řídil tatínek, chvíli zase maminka. Až na 2 den jsme dorazili do přístavu. (Woah... Vážně nenašli lepší způsob, jak se tam dokodrcat?) Pak jsme nastoupyly (Tatínek změnil pohlaví, takže jsou tam teď jen ženské? Dobře, nebudeme soudit! Tohle je 21. století, takže chci vidět pořádnou podporu pro tatínka!) na parník. A jeli jsme na Havaj. Gdyž jsme vystoupili tak táta řekl: Tuje krásně. (Tak hlavně, že je tatínek spokojený... Ale docela by mě zajímalo, jestli se z nich nestanou bezdomovci, co umřou hlady, protože taková cesta na Havaj musí stát nějaké ty penízky a já si hlavně nevšiml, že by tam kupovali dům... Což by snad ani nestihli, když se tak rychle sbalili a odfrčeli na Havaj.) Ale pak se zeptá mně: Proč se mračíš jako kakabs? (Nejsem si jistý, co přesně je kakabs, ale budu to odteď používat!) Já mu odpovím: chci domů! Na druhý den jsem šla z mámou do opchodu bylo to tam krása. Jak jsem se do té krásy zahleděla tak jsem narazyla do jedné holčičky řeklajsem: promiň ona řekla: to nic. (Kdyby se takhle řešily všechny konflikty, svět by byl tak krásný) řekla jsem: já jsem Monika. (JUST MONIKA!!! ... Omlouvám se, moje Doki Doki mánie stále nepominula.) A ta holčička řekla: A já zase Simona. A tak jsme spolu začali kamarádit. (*zvedne se ze židle a začne tleskat* BRAVO! BRAVISIMO! *otře si fapesníčkem slzy dojetí* Překrásný to happyend.)
