To jsem tak měla skoro dvě hodiny volno, ostatně jako každé druhé úterý, tak jsem sebou flákla na pohovku v univerzitní knihovně s tím, že si přečtu něco z wattpadu...
A tak nějak jsem skončila u sbírky básní „Pro všechny skeptiky z oblasti logiky" od autorky KariLaz. A právě jedna z básní ve mně probudila básnické střevo a já tedy, v krátkém, horečnatém návalu inspirace sepsala tohle...
Ostatní zaráží vlna mé negace,
dávno prý se mnou už není legrace.
Prý si jen stěžuji, nadávky křičím
a dobrou náladu jejich tak ničím.
Tak promiňte, pánové, promiňte dámy,
že ze života se nedovedu radovat s vámi.
Promiňte, bohatí, promiňte, chudí,
že vlastní existence tolik mě prudí.
Však omluvy mé jsou jen prázdná slova,
když život chci skončit znova a znova.
Tvrdíte, že schválně se zahaluji tmou...
Vždyť ani neznáte diagnózu mou!
Avšak na přesvědčování už nemám sílu
- to do hlavy raděj' udělám si díru.
Možná mě jednou přestane život srát,
spíše však cítím, že dřív stačím dokonat.
P. S. Kdybyste náhodou měli chuť na více dekadentní poezie, tak se můžete mrknout na sbírku zmíněnou na začátku téhle kapitoly nebo si na internetu najít básně od Krchovského.
- A.
ČTEŠ
Garbage
RandomKaždý si občas potřebuje trochu zablbnout, napsat krátkou a nelogickou kravinu, podělit se se svými obrázky, sdělit informace o svých dílech na wattpadu, nebo si prostě postěžovat... A já ani Daddy rozhodně nejsme výjimkou.... No, a proto jsme se ro...
