Garbage

Hromada hvězdiček aneb Kde je sakra mé uznání?!

Většina z nás autorů na wattpadu píše z úplně prosťounkých důvodů; berou to jako únik od reality, chtějí někomu zpravit náladu nebo někoho pobavit, snaží se si zlepšit autorské dovednosti, chtějí si realizovat své shipperské sny, nebo je to zkrátka a jednoduše baví.

JENŽE potom se zde nacházejí autoři, kterým jde jen o jedno jediné - slávu a hvězdičky. (To jsou sice dvě věci, ale věřte mi, já matiku umím! xD)

Ano, určitě každého z nás potěší, když vidíme u svých příběhů troj či čtyřciferná čísla označující, kolika lidem se naše dílo zalíbilo, či máme pár těch komentářů, v nichž nám čtenáři říkají, že jsme je pobavili, potěšili, rozplakali nebo nějak jinak chytli za srdíčko. A na tom není vůbec nic špatného.

Problém ale nastává tehdy, kdy začneme slávu vnímat jako naši drogu, bez níž nedokážeme žít. - A jakmile se začneme zaměřovat pouze na to, kolik dostaneme upozornění, tak je asi něco špatně.

Jistě, asi autora víc potěší, když na čtyřech částech příběhu má 256 hvězdiček, než když na pracně sesmolených sedmi částech mu to hlásí devět hvězdiček (Yap, to je informace z mého konceptu třetí povídky, co jsem tady na wattpadu psala a publikovala. xD Pochybuji, že ji kdokoliv z vás zná, ale pokud tady někdo takový je, tak má u mě Zlatého bludišťáka!), ale neměli bychom v první řadě psát pro sebe?

Já třeba píšu nejvíc proto, že mě to baví a že se při psaní cítím líp a hodně mi to pomáhá vypořádat se se všemi špatnými věcmi. (Dřív jsem psala spíše vážně laděné věci, viz. Modrý Vlk, jehož jsem psala v hodně krizovém období, ale pak jsem pochopila, že mnohem lepší je pro moji dobrou náladu psát věci spíše komicky laděné.) A když jsem se třeba ptala kamarádky, pro co píše ona, odvětila mi, že chce pobavit lidi a zlepšit jim den. Což si myslím, že je skutečně hezký záměr.

A taky se musím přiznat, že když mi píšete, že jsem vám zlepšila den, či zvedla náladu nebo vás jenom prostě pobavila, tak mě to skutečně zahřeje u srdíčka a cítím, že mé psaní má ještě hlubší smysl.

Pokud se ale podíváme na opačnou stranu, můžeme se setkat s autory, kterým jde prostě jen o to, být slavní, a občas někteří žijí s mylným přesvědčením, že z nich budou noví Tolkienové, Rowlingové, Pratchetti či Martinové.

První věcí je, že se snaží vydávat div že ne každý den, aby je stále při přihlášení na watt vítalo nějaké to upozornění... Čímž se dostanou k tomu, že tvoří nekvalitní, krátké kapitoly, hlavně aby to bylo. Já osobně mám třeba u příběhů minimální limit cca 1k slov, u Dovolené/Stanování cca tak 2k, i když velmi často přetáhnu... A pak jsou tady autoři s 300 slovy na kapitolu. (A to nemám na mysli short stories.)

A teď ta horší věc... Naštěstí se mi to nestává u kvalitních příběhů, ale už jsem se tady na wattu setkala s krásnou hláškou: ,,Pokud tady nebude _____ (zadejte vhodný počet) hvězdiček, tak nebude další kapitola.

Drahý autore/autorko, pokud ti jde jenom o to, kolik máš hvězdiček, tak radši ani nepiš. O tom to skutečně není. Představte si, že by něco podobného udělal váš oblíbený autor. Koupili byste si úžasnou knížku, hltali každé slovo a zrovna v té nejdramatičtější části BUM! Autorova poznámka: ,,Drazí čtenáři, nemám dostatečně velký obdiv, tudíž dokud nedostanu minimálně pět stovek dopisů o tom, jak je má knížka úžasná a jak si přejete pokračování, tak nic nebude."

Co byste si asi o takovém člověku pomysleli?

Že je to sobec, blázen a nechutný vyděrač a tím by zjevně u vás daná knížka skončila.

Proto si myslím, že by se tohle ani nemělo rozvíjet na wattu. Jo, ve spoustě případů je to fakt jenom u otřesných knížek či u kolosálních pitomostí s armádou Mary Sue a autor mnohokrát vyměkne a prostě pokračuje dál, nebo si ty hvězdičky naháže sám (Což je další jev, který bych někdy ráda rozebrala.), ale i tak mám pocit, že tohle by se dalo zařadit na odvrácenou stranu wattpadu.

No... Tímhle se pro dnešek loučím aaa... jestli tady nebude alespoň deset hvězdiček, tak nic na svém profilu neaktualizuju! xDDD (Lidi, tohle byl blbý vtip, prosím, neberte to vážně. O.o)