Nenávidím ho -> miluju ho?

Nic dělat nebudu

Jyubo- normálně

Akio- tučně

Jsem Jyubo a dneska jako každý školní den, se budím kvůli tomu děsnému zvuku, který vydává můj mobil- budík. Kdyby to nebyl mobil, proletěl by oknem a to by nepřežil, protože spolu s Akiem bydlíme na koleji ve čtvrtém poschodí. Takže jsem ten mobil jenom vzal a začal prstem ťukat na slovo 'stop', díky kterému by ten zvuk měl přestat. Ten mobil odmítl reagovat. Chápete to? On mě ten mobil ignoroval! Takže jsem do něj začal mlátit prstem jako zběsilý až se divým, že jsem tu obrazovku nerozmrdal, ale povedlo se. Po asi patnáctém řinknutí se mi to povedlo vypnout. No nejsem já borec? Samozřejmě že ano, zatraceně sexy borec.

Takže jakmile jsem vypl ten krám, tak jsem si to z postele mířil přímo do koupelny vykonat ranní hygienu plus se učesat. Nějak extra jsem si nevšímal Akia, který tu někde nejspíš taky byl.

Ráno mě zase probudil Jyubův mobil. Zatím co se ho snažil vypnout jsem se vydal do koupelny vykonat ranní hygienu. Po asi 5 minutách přišel i Jyubo a naprosto mě ignoroval, zase, už mě tím fakt štve, jen protože je starší, neznamená, že pro něj budu vzduch. Naštěstí mám výbornou sebekontrolu, takže jsem si jen odfrkl a vydal se obléct.

Po asi dalších 10 minutách jsem byl už připraven jít do školy, jenže jsem ještě neviděl Jyuba, první co mě napadlo bylo se podívat zase do koupelny a co myslíte? Ano, správně ten pitomec tam stál a prohlížel se v zrcadle. To už jsem nevydržel a zakřičel na něj.

"Co si myslíš, že děláš, za chvíli nám začíná škola a ty se tady prohlížíš v zrcadle jak nějaká nána!"

"Kdo by si taky neprohlížel takovýho sexy borce, jako jsem já."

"To nemyslíš vážně. Padej se nachystat, jinak zas příjdeš pozdě!"

"Přijdeme."

"Tak to pusť z hlavy už na tebe čekat nebudu."

Už mě to fakt nebaví, připadám si, jak jeho máma, ne jako spolubydlící. Jyubo se teda uráčil odtrhnout od zrcadla. Ovšem, když procházel kolem mě tak mi zase rozcuchal vlasy se slovy, že někdo jako on v koupelně tráví vždy více času než někdo úplně obyčejný jako já. Vážně mě štve a to hodně.

Zase měl ty svý přiblblý keci. Asi mi pouze závidí, protože málokoho vyberou do jedné z nejlepší modelingové agentury v Osace. Málem bych zapomněl, musím si jít sbalit věci, protože přesně po škole mi začíná tenis a po něm jedu za svojí fotografkou Merisou, no jo no, nový časopis, potřebují někoho božího, tak koho jinýho než mě.

Sbalil jsem si tedy i tašku na tenis a přes záda jsem hodil, aby se neřeklo, poloprázdnou tašku do školy, proč sebou nosit učebnice a takový množství sešitů, když si je můžete nechat ve škole a všechno psát do jednoho? Přesně tak, k ničemu. Takže jsem šel ke dveřím a kdo za nimi nestál? Samozřejmě můj rozkošný (ale ne jak já) spolubydlící Akio. Vyšli jsme a já si neodpustil mu provokativně rozcuchat vlásky, vím, jak to nesnáší, ale líbí se mi někoho rozčilovat, obzvlášť jeho, je totiž děsně kawai, když se zlobí.